Žijeme (a)sociálně! facebook.com/easymagazine →

Chybová zpráva

User error: Failed to connect to memcache server: 127.0.0.1:11211 in dmemcache_object() (line 415 of /webs/easymagazine.cz/sites/all/modules/memcache/dmemcache.inc).

Praha vs. Morava - souboj velmocí

Vyrůstat na Moravě a pak se vydat vstříc vysoké škole do hlavního města? Díky tomu mám teď jedinečnou možnost sledovat, na čí straně je vlastně pravda. Při souboji těchto velmocí je potřeba použít jazyk spisovný, aby rozhodčí předem nesympatizovali ani s jedním ze svéhlavých rivalů.

Praha očima Moravana:

-  Předražené město plné obecné češtiny, jehož obyvatelé nic nevydrží, zvláště pak v disciplínách požívání alkoholu a přežití v zimním období jsou opravdoví outsideři.

-  Někdo by jim měl říci, že v České republice jsou i jiná města.

- Jen málokomu budete věřit, že jeho řidičské oprávnění získal na první pokus.

-  Jejich intonace je převzata od zpěvných ptáků neznámého druhu. Obecná čeština je obecně nepochopena.

-  Díky památkově produktivnímu Karlu IV. a vlakem pod zemí jsou nejnamyšlenější komunitou v okolí. Všichni mají kravaty, obleky a kostýmky, pracují ve firmách a kancelářích, nikdy neviděli lopatu.

Morava očima Pražana:

-  Podivná oblast na východě republiky bez internetového pokrytí.

-  Obyvatelé v tradičních krojích si dennodenně přihnou, a to bez výjimky, nezáleží na věku ani pohlaví. Traktor tady řídí kdekdo, zhruba od patnácti.

-  Všichni pracují na plantáži, která se jmenuje Pálava. S sebou mají jen rýč a slivovici.

-  Není tam draho, jelikož jim oběd běhá po dvoře a příloha k hlavnímu chodu roste za domem.

-  Hovoří jazykem, který nelze přesně určit, ale čeština to rozhodně není. 

A tak si někdy připadám jako vetřelec, účastník drsné reality show či součást sociálního experimentu, který má za úkol zkoumat různá chování odlišných etnických skupin.

Především u starších generací pak cítím velkou rivalitu a lehké náznaky zbrojení do občanské války. „Tož počúvaj! Včil ti něco povím. Né že si z tej Prahy přivezeš ňákého hen amanta čistokrevného!“ rozčiloval se můj dědeček se strachem v očích. Samozřejmě jsem nijak neoponovala, nechala jsem ho i jeho moravské občanství, ať si říkají, co chtějí.

Jak to je na Moravě těžké? vs. Jak to je v Praze divné?

Na otázky zmíněné výše odpovídám stále stejně. Na Moravě to všude nevypadá jako v televizním seriálu Slovácko sa nesúdí. V Praze mě na studentských akcích opíjejí spolužáci úplně stejně, jako to dělají mí moravští krajané. Má mluva jim připadá buď roztomilá, nebo příliš spisovná, ale pořád roztomilá. Já v Praze rozumím, a co hůř, chytám to, hele.

Upřímně, ráda to celé sleduji. Čím více pendluji mezi Prahou a Moravou (pro Moraváky: mezi Moravou a Prahou), tím více vlastně poznávám celý český příběh. Někdy ani nevím, kam se více těším. Velký souboj titánů bych tedy za sebe ukončila remízou, stav je nerozhodný. Na závěr už jen malá ukázka toho, jak je ten náš mateřský jazyk kouzelný.

P: „Hele, já přijdu asi dýl, nebude ti to vadit, viď?“

M: „Tak zaprvé vidím, se zrakem jsem problémy nikdy neměl. Klidně dělej delší kroky, hlavně přijď včas, zpoždění by mi vadilo.“

Komentáře

Žijeme (a)sociálně

Spolupracujeme

  • Majáles
  • Scio