Žijeme (a)sociálně! facebook.com/easymagazine →

Chybová zpráva

User error: Failed to connect to memcache server: 127.0.0.1:11211 in dmemcache_object() (line 415 of /webs/easymagazine.cz/sites/all/modules/memcache/dmemcache.inc).

Život s Krišnou: „Většina lidí dnes vydělané peníze využívá k otupení mysli.“ [#3]

Seriál z mé návštěvy farmy hnutí Hare Krišna vrcholí zpovědí členů hnutí. Jak hodnotí svůj dosavadní život? Jakým způsobem se podle nich v běžném životě uplatňuje védská filosofie?

S Bradžarání vstupujeme do chrámové místnosti. Jde o největší místnost farmy, právě zde se nacházejí podoby Božstev, které oddaní každý den uctívají a převlékají. Moje průvodkyně, občanským jménem Brigita, mi vypráví o svém „životě před Krišnou“. Se svým manželem asi osmnáct let hrála v kapele. Bydleli v domku na severu Čech, ten však po přechodu na duchovní dráhu prodali a přestěhovali se do společnosti oddaných Krišny. Na farmě žijí svobodní pospolu podle pohlaví, rodiny mívají vlastní místnosti. Přímo na farmě ale žijí jen dvě, zbytek je rozeset v okolních vsích.

Hnutí v ČR legálně existuje od roku 1989, v současnosti tedy dorůstá už druhá generace oddaných. Ta si žije vlastním životem, někteří se dokonce rozhodnou hnutí opustit. Většinou se ale vracejí, protože si uvědomí, že jim život ve většinové společnosti nevyhovuje.

Jak vypadá typický den obyvatel farmy? Hlavní duchovní program začíná v půl páté ráno. Bradžarání vstává většinou už asi ve tři hodiny, na program se pak prý může lépe soustředit. v chrámové místnosti členové zpívají mantry a hrají na indické hudební nástroje. To trvá asi tři čtvrtě hodiny. Následuje osobní meditace, kdy každý odříká alespoň šestnáct kol po sto osmi opakováních Mahámantry („Hare Krišna…“). Toto trvá zhruba dvě hodiny. Po hodinové přednášce jednoho ze starších členů hnutí na téma z Bhagavad Gíty, nejvýznamnější posvátné knihy, se každý věnuje své službě, ať už jde o péči o zvířata, obdělávání půdy nebo třeba prodej produktů na farmářských trzích. Tato služba s přestávkou na oběd trvá až do večera, kdy mají obyvatelé čas na individuální studium či jiné činnosti.

 „Veškerá hmotná příroda je rozdělena do tří kvalit: kvality dobra, kvality vášně a kvality nevědomosti.“

Konání bohoslužeb brzy ráno má svůj význam. V tu dobu je totiž mysl nejlépe schopna duchovního chápání. Nezáleží při tom ani tak na času východu Slunce. Podle védského poznání je veškerá hmotná příroda rozdělena do tří kvalit: kvality dobra, kvality vášně a kvality nevědomosti. To se projevuje i v životě „běžné“ společnosti. Kvalitě dobra odpovídá ranní doba, kdy se lidé s čistou myslí věnují svým povinnostem. Okolo desáté hodiny dopoledne nastupuje vášeň. Každý někam spěchá, něco řeší, nestíhá. Asi v šest hodin večer začíná převládat kvalita nevědomosti. Lidé jsou unaveni, přemýšlí, jak stráví večer. V noci se pak setkávají a zabíjí smysly i inteligenci kouřením, pitím a bezúčelným sexem. Mají pocit, že se musí něčím nabudit, odměnit. Pracují, aby vydělali peníze, které pak utratí za smyslový požitek. Je to koloběh, který je svazuje a udržuje v materiálním světě. Moje průvodkyně mě ujišťuje, že lidé žijící duchovním životem se bez světských lákadel snadno obejdou, když mají možnost nořit se do hlubin duše a přibližovat se k Bohu.

Duchovní dráha ale nemusí být jediným životním cílem oddaných. Védská kultura je postavena na předpokladu, že ne všichni musí žít mnišským způsobem života, aby dosáhli duchovního pokroku. Oddaní mohou zakládat rodiny i podnikat, pokud zároveň dodržují základní principy a studují posvátné texty. Někteří členové hnutí třeba vlastní makléřské firmy, nebo jsou lékaři, právníci, často velmi bohatí lidé.

„Světským“ životem žil i zakladatel hnutí Svámí Prabhupáda, měl velkou farmaceutickou firmu. Horoskop, který mu nechali udělat při narození, předpovídal, že bude jedním z nejbohatších lidí ve své zemi. K tomu také směřoval, navíc měl rodinu, děti… Ve svých padesáti letech začal cestovat po Indii, pak odjel do Ameriky a během sedmnácti let rozšířil své učení po celém světě, přičemž zasvětil tisíce žáků.

Hare Krišna je především kazatelské hnutí. Duchovně obohatit ostatní se snaží prostřednictvím knih a různých akcí, například průvodů ve městech se zpěvem Mahámantry. Na té je prý úžasné, že její vyslovení, byť třeba s posměškem nebo s despektem, a dokonce i jen zaslechnutí, člověka povznáší a očišťuje. Její duchovní vibrace může bytosti úplně změnit vědomí. Jedna z oddaných prý před svým přechodem k hnutí měla k manifestacím v ulicích přímo odpor, zpívajícím nadávala. Jak ale říká Bradžarání, naslouchání a občasné rozmluvy s nimi i tuto osobu postupně přivedly na duchovní cestu ke Krišnovi.

Oddaní také často chodí od domu k domu a snaží se poznání předávat osobnější cestou. Tímto způsobem před lety oslovili i Bradžarání. Ta se na farmě cítí velmi šťastná. „Můj dřívější způsob života se vůbec nedá srovnat s tím, jak žiji teď. Jsem velmi vděčná za poznání, které máme, za společnost ostatních oddaných. Vnímám to jako dar.“ Neví však, jak dlouho zůstane. Vše se přece děje z Krišnovy vůle a na základě naší karmy, proto nemá cenu cokoli dlouhodoběji plánovat. Krišna jedná skrz duchovní učitele, kteří žákům ukazují směr. Bradžarání se tedy bude držet toho, co jí doporučí duchovní učitel, ať to bude pokračování ve službě na farmě, nebo třeba cestování po vzoru zakladatele hnutí.

Umí si ale někdo z obyvatel farmy představit, jak by vypadal svět, kde by všichni lidé byli více či méně oddaní Krišnovi? Něco takového prý už funguje ve městě Majapur v Západním Bengálsku, kde se za oddané považují téměř všichni obyvatelé. Lidé se zdraví slovy „Hare Krišna“, chodí po ulicích s růženci a ráno konají bohoslužby v chrámech, z nichž některé jsou koncipovány pro tisíce lidí. Tento způsob fungování nepřináší žádné zvláštní organizační potíže. Město, které je centrem Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny, každý rok navštíví přes milion poutníků. Také má průvodkyně tam se svým manželem zavítala během šestitýdenní cesty po Indii.

Bradžarání déví dásí se psem jménem Damodar
Zdroj: Easymagazine

Na dvoře potkávám mladou ženu se dvěma dětmi. Její duchovní jméno je Padyaválí déví dásí, občanské Pavla. Její synové, pro české úřady Jakub a Jan, se jmenují Govinda a Ramanudža. S dostatečnou dávkou trpělivosti by prý bylo možné jim tato jména zapsat i do rodných listů, jako to dělá mnoho jiných oddaných u svých dětí. Govindovi je pět a půl roku. Chtěl by chodit do školy v Indii jako jeho kamarád, což ale pochopitelně není úplně jednoduché.

Dozvídám se o dalším aspektu filosofie hnutí, který bývá chybně chápán. Do jisté míry zde funguje systém rozdělující lidí do čtyř společenských tříd, takzvaných „kast“. Jde o bráhmany (kněží), kšátrije (bojovníci, panovníci), vaišji (kupci, řemeslníci, zemědělci) a šúdry (služebníci, dělníci).V rámci filosofie hnutí Hare Krišna, na rozdíl od mnoha jiných (podle oddaných chybných) pojetí, však tyto třídy nejsou neprostupné a jejich členové jsou si navzájem rovni. Neexistuje dědičná nadřazenost. Zařazení je dáno tím, jaké má konkrétní člověk vlastnosti a sklony, nikoli jeho původem. Existuje příběh o člověku, který toužil stát se žákem proslulého bráhmana. Ten chtěl zjistit, do jaké třídy jeho návštěvník patří, proto se ho zeptal na jeho rodiče. Mladý muž mu odpověděl, že neví, kdo je jeho otec, musel by se zeptat matky, která je prostitutka. Rázem bylo jasno. Takto pravdomluvný člověk mohl být jedině bráhman.

Také Padyaválí je se svým životem na farmě velice spokojena. Jako hlavní důvody uvádí společnost oddaných i přirozený způsob života, který díky přírodě a zvířatům může vést.

Padyaválí déví dásí se synem Ramanudžou
Zdroj: Easymagazine

Má návštěva farmy končí. U brány ještě potkávám novicku Evu, původem z Jihlavy, která na farmě žije asi rok a půl. Srdcem a duší tady prý určitě zůstane až do konce života. Snaží se ale dosáhnout duchovního pokroku, který by jí umožnil založit rodinu, se kterou by žila v okolí této usedlosti. Jejím cílem je sloužit oddaným a pánu Krišnovi. Na farmě se stará o krávy, které Krišna nade vše miluje. Ze svého pohledu se vymanila z okovů dnešní společnosti a chce se nechat ovládnout absolutní pravdou. O hnutí se dozvěděla na internetu, kde pátrala po společenství lidí se smýšlením a vnímáním podobným tomu jejímu. Loučíme se. Při čekání na vlak mám čas na přemýšlení. Svým způsobem těmto lidem trochu závidím. Na druhou stranu si opravdu neumím představit, jak by někdo jako já mohl žít bez „světských lákadel“. Návštěva se ale rozhodně vyplatila: Zkušeností není nikdy dost…

Druhý díl: Život s Krišnou: Agronom farmy: "Reinkarnace funguje jako přírodní zákon." [#2]

První díl: Život s Krišnou: Víra, půda a kamenný mlýn [#1]

Komentáře

Žijeme (a)sociálně

Spolupracujeme

  • Majáles
  • Scio