Stejně jako je dlouhá historie školy, je stará i snaha ušetřit na teplu ve škole. Poslední dobou si toho začínám všímat víc než dřív. Možná je to tím, že rok od roku jsou u nás tužší zimy, nebo možná jenom stárnu, jsem náchylnější a větší fajnovka.

Znáte to. Jdete z metra do školy brzo ráno, je vám kosa, jste unavený a s entuziasmem do studia, co by se pod nehet vešlo. Jediný, co vás tak nějak žene dopředu, je vidina teplý židle, ve vyhřátý učebně ve škole. To se pak člověk do školy i těší. Jenže místo pěkně vyhřátých učeben na vás čeká o pár stupňů vyšší teplota, než je venku.  Ve spodních patrech to je ještě snesitelný. Tam to bývá tak o stupeň nebo dva pod nejnižší stanovenou normou ve školním řádu, ale nahoře pod střechou je to vážně peklo. To si pak připadáte jako na návštěvě u chudých příbuzných v Rusku.

Jednou jsem se přistihl, jak uvažuji nad tím, že ze skříně, která v jedné z prochladlých místností byla, by bylo dobré dřevo na rozdělání ohně. Myslím, že by po mém činu ostatní studenti, povzbuzení mým skutkem, nechali zmizet zbytek skříní rychleji, než se vyprázdní krabička cigaret na party. Nedávno to naše nejmenovaná profesorka,  po našich opakovaných stížnostech během hodiny, vyřešila slovy: „Udělej si tři dřepy a neruš.“ Tak teda nebudu rušit paní profesorko, ale jestli kvůli vám budu potom nemocnej a budu týden doma a vy mě vyzkoušíte a já dostanu bůra, tak budu pěkně nakrklej. Kdybych se chtěl otužovat, tak si jdu zaplavat do Vltavy.