Staří Řekové měli mezi sebou spoustu sporů a pří, v jednom však většina z nich měla jasno. Kalokagathia - symbol nejvyšší dokonalosti - pro ně znamenal víc, než si dokážeme představit a jeho vyznávání bylo považováno za naprostou nutnost. Podotýkám, že samozřejmě pouze pro muže, ale v dnešní "rovnocenné" době už se takovými malichernostmi snad ani nemá cenu zatěžovat....

Přeskočme ale antické myšlenky a zkusme tento pojem zasadit do novodobé, moderní společnosti. V té se totiž začal používat ve spojení s Olympijskými hrami (a zase jsme zpět v Řecku...), což však může vyvolat mírně nesouhlasnou reakci. Vždyť kalokagathia jako taková vyžadovala, aby každý muž - dnes již tedy můžeme napsat člověk - dbal nejen o svůj zevnějšek ze sportovního hlediska, ale také o své chování, čili mravnost a vzdělávání obecně, výběr je pak na každém jedinci jednotlivě. Když si tedy toto slovo zkusíme zasadit do děje moderní olympiády, logicky nám dojde, že naprostá většina (nejen) sportovců této jednoduché rovnici neodpovídá. A nejde jenom o vzdělání. Čím dál častěji vyplouvají na povrch případy dopingových skandálů a i vzájemná rivalita a agresivita mezi soupeři častokrát překračuje únosnou mez.

Co tedy dnes kalokagathia znamená? Nedávejme si ji do žádné souvislosti s propagovanými šampionáty a turnajemi, ve kterých jde stejně jenom o to vydělat co nejvíc peněz, a zkusme na ni nahlédnout z individuálního hlediska jednotlivce. Jsou dnes ještě lidé, kteří ji vyznávají? Najde se mezi námi opravdu někdo, kdo nejen že dbá o svůj zevnějšek (v dnešní terminologii bychom mohli říci - kdo žije zdarvým životním stylem), vzdělává se více do hloubky, než to po něm vyžaduje osnova školy či zaměstnání, a zároveň se chová podle svého nejlepšího svědomí, jak by řekl Kant, dle kategorického imperativu? Když to člověk takhle napíše, působí to tak, že kdyby takový člověk existoval, byl by to buď anděl nebo pohádkový princ. A těch mezi námi opravdu moc není..

Když se to však vezme z druhé strany a člověk se jenom zamyslí nad tím, jak doopravdy žije a jak by žít mohl, není to zase nic tak složitého. Sportovat a tím pádem vypadat dobře (ne, stokilový buřtík opravdu není dobrým příkladem kalokagathie), celoživotně se vzdělávat, číst knížky, chodit za kulturou a snažit se stále poznávat nové věci a přidat k tomu občas nějaký ten dobrý skutek, nebýt nabručený protože se zrovna nedaří, nebo mi jen ujela tramvaj, ale smát se na lidi kolem sebe a vyzařovat pozitivní energii. No, tak nakonec to není nic tak náročného, ne? Kdybychom se alespoň na jeden den snažili žít kalokagathií, třeba bychom opravdu pochopili, jak to ti staří Řekové mysleli a že byli opravdu moudří, když něco takového vymysleli. Protože pak by byl svět opravdu o něco lepší...