Nesmyslné rozlišování na černé, žluté či bílé nikdy nevyjde z módy. Romové mají od šikany prozatím oddech. Avšak proslovy začínající „Nejsem rasista, ale…“ stále přetrvávají. Společnost vždy potřebuje nějakého obětního beránka a naši mírumilovní spoluobčané si pro letošek vybrali uprchlíky. Část české populace se rozhodla předstírat, že po emigraci do západních zemí z žádných důvodů nikdy netoužila (a už vůbec ne z těch ekonomických). A tak lidé migranty pobouřeně odsuzují a sami sebe blahořečí. Aktivita těchto pokrytců je naštěstí omezena na sociální sítě, kde někteří z nich neodolají a skrze statusy se o svou nesnášenlivost štědře dělí. Ti aktivnější zatím pouze vybíhají do ulic s transparenty, jejichž prostřednictvím osočují ostatní z vlastizrady (v tomto počasí vskutku obdivuhodný výkon).  Xenofobním komentářům starší konzervativní generace se snad už nikdo ani nediví. Avšak nad čím mi zůstává rozum stát, je obdobné chování i u studentů, u kterých by se přece jen dala předpokládat větší míra tolerance.

Ve škole strávíme velkou část svého života a alespoň na nižších stupních by měl být kladen větší důraz na informovanost žáků a následné debatování s nimi. Je samozřejmé, že pro správné fungování školy, je nutná její politická nezávislost. Ale to jí nebrání, aby mezi svými studenty udržovala všeobecné povědomí o světovém dění. Jenže některé školské instituce tuto možnost neberou dostatečně v potaz. Maximálně něco někde zmíní a tečka. Je vskutku plno mladých občanů, kteří se o uprchlíky zajímají. Zastávají se jich, snaží se rozumně diskutovat a ke své argumentaci nepotřebují nikoho přesvědčovat, že je čeká budoucnost plná znásilňování a terorismu. Avšak ti patří mezi ty bystřejší. Ostatní to nechápou jako problém, který se jich nějakým způsobem dotýká. Nestojí jim za uvažování a raději se zaobírají tím, kam se dnes po vyučování půjdou opít a zda jim zbudou peníze na skéro. Když se jich pak zeptáte, co si myslí o kvótách pro imigranty, odpoví vám slabomyslné „Já nevim“. Popřípadě přetlumočí názor, který zaslechli u ostatních. Reakce mladých lidí jsou především podmíněny školským prostředím. Dle vrstevníků, co znám, se ti negativně naladění vůči cizincům většinově vyskytují na školách typu učiliště, kde výuka není tolik důsledná. Na gymnáziích jsou samozřejmě také, ale v daleko menším měřítku. Na gymplu bývají i kvalitnější kantoři, kteří jsou ochotni s žáky mluvit i mimo učební osnovy, vést je.

A s důrazem na znalost politického dění úzce souvisí i to, že by školy měly své žáky uchránit před relativitou pravdivosti médií. Mnoho lidí se nechá jednoduše ovlivnit, čerpá pouze z jednoho zdroje a to kolikrát z toho nejnevěrohodnějšího bulváru. Neblahým příkladem je můj kamarád. Oznámil, že by všechny muslimy do jednoho postřílel a ať si táhnou zpátky, odkud přišli. Přičemž své tvrzení odůvodnil tím, že tady žádný „černý sráče“ nechce. To, co prohlásil, je jen důkazem jeho vlastní neinformovanosti a ukvapenosti. Je proto více než nutné, aby učitelé dávali svým žákům vědět, co se okolo nich děje a jen tak nemlčeli, když vidí studenty šířit postoje s násilnickým podtextem.