Když mi bylo 15 let, měla jsem beďary, asi jako každý puberťák. Taky jsem měla menstruaci, asi jako každá žena. Je zajímavé, že ačkoliv jsou tyto úkazy naprosto přirozené, ženy se s nimi nedokážou smířit. I mně to vadilo. Kdo by chtěl mít uhry na obličeji a jednou za měsíc krvácet? Nikdo. A tak mě maminka jednoho krásného dne zavedla do gynekologické ordinace a nechala mi předepsat hormonální antikoncepci.

Byla jsem nadšena. Takový úžasný všelék! Najednou jsem nemusela mít menstruaci a moje pleť byla hebká jak dětská prdelka. Zvětšila se mi o číslo prsa a přestaly mi tolik růst chlupy. Nemusela jsem se bát, že až si najdu svého vyvoleného, budu muset řešit nebezpečí otěhotnění. Prostě senzace. Příbalový leták jsem si samozřejmě nečetla, stačilo mi, že mi to maminka s doktorkou doporučili.

Prvního sexuálního partnera jsem si našla až o pár let později. Do té doby byla antikoncepce něco jako krášlící mastička. Poslušně jsem každé ráno zobala a vydržela jsem to pět let. Během té doby jsem si ale začala všímat určitých věcí. Například mě překvapilo, že mám jinak barevnou plazmu než ostatní lidé. Darovala jsem ji poprvé v životě a dost mě to znepokojilo. Sestřička mi vše objasnila: „To máte z antikoncepce.“ Přišlo mi zvláštní, že taková malá neškodná pilulka mění barvu plazmy.

Časem jsem zaslechla různé zvěsti. Kamarádka měla v šestnácti křečové žíly. Druhé trvalo rok, než se jí po vysazení ustálil cyklus. Známá po nasazení HA začala mít migrény. Také mě napadla myšlenka, že možná není tak úplně v pořádku být od 15 uměle neplodná. Stále více a více jsem ztrácela představu o dokonalém všeléku. Vygradovalo to před měsícem návštěvou mé gynekoložky. Paní doktorka mi sdělila, že antikoncepce, kterou užívám, se už nepředepisuje kvůli tomu, že je s ní spojeno několik úmrtí na trombózu a že mi předepíše jinou…

Mé otázky, zda li by to nešlo vyřešit bariérovou antikoncepcí, byly jemně odbyty odpovědí: „Je to nespolehlivé a přece nechcete být ve svém věku těhotná.“ a byly mi předepsány jiné prášky, shodou okolností od stejného výrobce jako ty předchozí. Zmatená ze všech těch nových informací jsem si vyzvedla hezkou krabičku plnou růžovoučkých pilulek a tentokrát si rozbalila příbalový leták a pořádně ho přečetla.

Platýčka zůstala netknutá a já se rozhodla, že jsem moc mladá a hlavně moc zdravá na to, abych se ládovala něčím, co zvyšuje riziko trombózy, rakoviny jater a způsobuje hromadu nepříjemných nežádoucích účinků. Myslím, že všechny ženy jsou na to moc mladé a zdravé. Těžko se v patnácti vzdoruje, když to všichni vychvalují do nebes. Nezaškodilo by se ale na chvilku zastavit a zamyslet se nad tím, co mi to může v budoucnu přinést a vzít. Co mi to dává teď. A co mi to bere.