Na Prahu po dlouhém období nečekého tepla konečně udeřila pravá zima. Příslušníci sněžné pohotovosti mají po několikaměsícním zevlování práci, děti si radostně staví sněhuláky a i ty nejzavilejší příznivci letních pneumatik míří do servisů. My, běžní občané, kteří užíváme téměř denně pražskou MHD, se však můžeme těšit z další radosti zimního období- extrémně přetopené tramvaje.

Na teploty pod nulou, stejně jako většina Pražanů, rozhodně nejsem zvyklý. Přestože jsem nabalen několika vrstvami oblečení, necítím se v takovém počasí (které do Prahy nepatří) dvakrát dobře a třepu se zimou během pravidelného čekání na zastávce. Po nekonečném době a netrpělivém vyhlížení tramvaj konečně přijíždí. Vstupuji do vagónu a po třech minutách toužebně koukám přes zamlžená okénka ven a vzpomínám, jak bylo vlastně na zastávce příjemně. Zde narážím na geniální vynález Pražského dopravního podniku podobající se jakési sauně naruby. Vynález spočívá v tom, že cestující při vstupu do tramvaje překonává teplotní skok přibližně o třicet stupňů. Dotyčný se marně snaží zabránit návalům vedra a přívalům potu svlékáním horních vrstev svého zimního oděvu.

Pražská MHD tak tropické teploty ve svých vozech poskytuje po celý rok: V létě se můžeme těšit z neklimatizovaných vagonů, a to i v nových tramvajích Pavla Béma, v zimě si zase můžeme vychutnat žhnoucí topení, které nám ve starších tramvajích upalují nohy. Možná se však za celoročními tramvajovými teplotami skrývá dlouhodobý úsporný plán Pražského dopravního podniku: Pokud bude lidem v tramvajích nesnesitelné vedro, nebudou jimi tolik jezdit. Tento předpoklad však dopravnímu podniku nevychází, najde se totiž velké množství lidí, kteří si v tramvajových tropech doslova libují. Jednou jsem se po půlhodině jízdy, při které mi hrozil úpal a dehydratace, bázlivě pokusil pootevřít okénko v jinak neprodišně uzavřeném vagónu. Setkal jsem se však s všeobecným, až nenávistným odporem a paní přede mnou ho rychle zavřela se slovy: „Vždyť nám uteče teplo!“ Od té doby jsem si nic podobného nedovolil, navíc v nových tramvajích jde okénko otevřít přibližně o tři milimetry, nemá tedy ani cenu se o něco podobného pokoušet.

Pražané tedy mají svoje tramvajové teplíčko rádi. „Když už si za tu opencard platíme, tak ať se alespoň pořádně ohřejeme, říká mi starší cestující.“ „Já se tady vždycky pořádně ohřeju a pak už doma nemusím topit,“ přikyvuje další. Dopravní podnik tak se svým úsporným plánem zřejmě narazil a bude muset vymyslet něco nového. Do té doby nám, hrstce cestujících, kterým přetopené tramvaje vadí, nezbývá nic jiného než tiše trpět.