Ambiciózní hrdina nebo superblb?

Být superhrdinou je stále sen každého malého kluka. Marvelovské filmy jsou efektivní podívanou, silné hrdinovo tělo v kostýmu je fajné na pokoukání, zachraňuje svět a všichni ho za to milují. Abychom sundali z očí růžové brýle, stačí si třeba pustit trochu jiný snímek pro milovníky maskovaných hrdinů, Kick-ass. SuperVáclav, o kterém se dnes budeme bavit, je bláznivá postavička, která jakoby z tohoto filmu po hlavě vypadla. Jenže svým způsobem je úplně jiný než hrdinové, které známe. Kdo to je? Proč se oblíká jak trouba? A má jeho snažení vůbec smysl? Aspoň nějaký?

Abyste věděli, co za cvoka v kostýmku to vůbec je, stačí si jednoduše vyhledat jeho blog, kde hlásí o všem, co ho na tomto světě štve, proti čemu chce bojovat. SuperVáclav má Twitter i Facebook, aby ho nikdo nepřehlédl. Je vám to povědomé? Jenže tenhle po spravedlnosti toužící hrdina si nevyhlédl jako enormní zlo ostřílené bankovní lupiče, vrahy a podvodníky. Ale třeba pejskaře, co v parcích neuklízí po svých mazlíčcích, nebo kuřáky aktivní čadící na zastávkách.

Důkazem toho jsou videa na jeho blogu. Beze srandy. Zlobivý pejskař neuklidil? Tak SuperVáclav pokládek po psovi sám vezme do rukavice a mrskne jím muži přímo doprostřed zad. A co třeba ti zmínění kuřáci na zastávkách? Tak těm rovnou věnuje kbelík s vodou přímo na hlavu.

Někdo se u „hrdinových“ videí pobaví, já tím případem nejsem. Každý jednotlivec, i my sami se ke svému okolí chováme občas netečně, ignorujeme svět kolem nás a je nám jedno, že v celém městě se odráží naše počínání. Ohleduplnost velkoměšťákům chybí, lenost a vulgarita převládá. SuperVáclav svými skutky zrovna na takový stav věci chce upozornit – ale zle to dělat takovým způsobem? Pejskař příště možná už nevynechá stojan s „psími“ pytlíky, ale za čas, až se vyléčí ze šoku, znovu zaběhne do starých kolejí. Kuřák vyhodí mokrou krabičku cigaret, vysuší oblečení a zítra si zas půjde po ulicích se žvárem. Má to smysl?

SuperVáclav je sice cvok, také tu ale s námi žije jako normální člověk. Serou ho dny, kdy zjistí, že má od sprejerů počmáranou poštovní schránku, nesnáší čekání na bus v pomočených zastávkách, vadí mu, když šlápne do něčeho, co nikdo z nás domů na botách nosit nechceme. Je ale přes všechny blbosti, co vykonal (a bezesporu vykoná – on se jen tak nezastaví) hodný zamyšlení. Opravdu je nutné, abychom se k sobě samým takto chovali? Jednou by bylo skvělé se probudit a zjistit, že Praha je ve všech svých koutech tak krásná, jak jen může být…

SuperVáclave, možná tě tu potřebujeme, abys nám ukázal, jak to tu hnojíme. Ale hovna už raději neházej.