Myslíte si, že vás producent Boris Carloff objevil a děkujete jemu za tu slávu, co teď máte?

Mathieu (zpěv, el. kytara): Boris nám určitě pomohl v začátcích, pokud nebudeme říkat, že tohle už není začátek, protože pro nás z části je, jelikož bychom chtěli hrát víc venku a tak a zatím jsou toho jen náznaky. Takže v těch začátcích v Čechách nám pomohl s prvním singlem a hlavně s tou deskou (debut Breath z roku 2012, pozn. red.). Vlastně i s věcma mezi tim, kdy po tom singlu jsme si hrozně padli do noty a tim, že jsme byli noví v Praze, nikoho jsme neznali a neměli jsme žádný prachy, což nemáme pořád, ale v tý době to bylo úplně šílený, nám pomohl a zkrátka když jsme něco potřebovali, tak byl de facto jeden z prvních, na koho jsme se mohli obrátit. To bylo super.

Richard (bubny): První člověk, který nám dával ty první rady a všechno. Pomohl nám natolik, že jsme se mohli propracovat dál. Vůbec se něčeho chytit.

Ohledně nové desky, plánujete něco do budoucna? Je singl Too Young předzvěstí nového alba?

Richard: Je spíš takovou spojkou mezi dvěma alby. Mathieu: Je to zkrátka samostatný singl a není to nic jako třeba první singl z desky. Sice už začínáme něco psát a selektovat to.  Dokonce už přemýšlíme, s kým bychom to rádi dělali. Ale nechceme to uspěchat. S první deskou to bylo tak, že byla prostě ta příležitost v Chicagu a díky tomu to bylo celý takový hektický. Teď máme pocit, že bysme tomu chtěli dát víc volnej průběh.

Adam: Přemýšlíte i nad finanční stránkou této věci? Protože vím, že se psalo, že u prvního alba jste se docela zadlužili.

Mathieu: Podle mě by se člověk neměl furt ohlížet na peníze, prostě když budeme mít příležitost, kdy by to mohlo bejt fakt super, tak nebudeme dělat nic jinýho, než shánět peníze. Ten prvotní základ je hudba a to jestli to bude fungovat nebo ne. A zkusíme to nějak. Když to nevyjde, tak to nevyjde, ale není to rozhodně to, od čeho bychom se odpichovali. Že bys měl: máme takovej rozpočet a teď podle toho, co si z něj můžeme dovolit. My chceme dělat ty písničky s někým, kdo tomu bude rozumět a kdo to bude cítit stejně jako my a pak se už uvidí.

Co tě vedlo (Mathieu) k napsání Too Young (to Walk the line)? Jestli teď cítíš nějaké omezování svého mládí nebo své svobody?

Mathieu: Je to spíš ten kapelní život, ve smyslu, že se bavíš třeba s kamarády, kteří mají normální práci (8 hodin v kanclu a tak), tak když řekneš, že jseš ten divnej člověk - já se vzbudim třeba takhle, pak máme koncert, přijedu někdy v noci. Oni tak jako koukaj: „ A kdy si teda najdeš tu normální práci?“  V tomhle smyslu. A tohle je takovej manifest, že my chceme dělat tohle.

Hrajete raději v klubech nebo na festivalech?

Richard: To se těžko odpovídá, protože máme za sebou jen několik festivalů a zatim, kde jsme hráli, to nebyla úplná festivalová atmosféra (takový prostě obrovský). Doteď jsme měly sloty, který byly dřív než v hlavní čas. Takže v porovnání s klubama musím do teďka říct, že jsem pro kluby.

Mathieu: Spíš se těšíme na to, až to právě přijde, až to budeme moct opravdu porovnat. Když si vezmeš, kolik jsme toho odehráli v klubech versus kolik na festivalech, tak je to obrovský nepoměr. Těch festivalů jsme zatim tolik neměli. Mě to třeba hrozně baví ty velký podia a tak. Ale snad už příští rok to bude lepší.

A nepřipadává vám, že vás je málo na tom podiu?

Mathieu: Ne. Michael (basová kytara): Mně jo, někdy jo.

A neplánujete přibrat klávesáka? Přeci jen je používáte a při koncertech je doplňujete elektronicky. Nebylo by lepší ho tam mít živě?

Richard: My jsme už takhle kompletní. Rozhodně oficiálního člena už nechceme.

Michael: Na živý hraní je to dobrý, ale ne na situaci, kde jsme teď ne.

Richard: Může být nějaký externista do budoucna.

Jaký poslední koncert jste si užili jako diváci?

Richard: Asi Pete Doherty.

Michael: Pete Doherty a tady Devil wears Prada.

Mathieu: Já mám pořád ty Imagine Dragons. To bylo super.

A jaké koncerty máte v plánu navštívit?

Mathieu: Pixies.

A půjdete na Depeche Mode? Když si na ně tak hrajete?

Richard: My si na ně nehrajeme, pozor!

Mathieu: Já bych na ně chtěl jít, ale nevím, jestli budou peníze.

Máte fotky od Pavla Mužáka, kde je jasný odkaz na Depeche Mode a kdo řekne, že ne, tak je jasný ignorant.

Richard: Depeche mode jsou takový naše memento.

Mathieu: Popravdě ta fotka vznikla tak, že jsem našel v archivu mé mámy fotku mého táty, když mu bylo asi 20, kde stál u takovýho stromu bez listů a bylo to hrozně divný. A hledali jsme takovýhle místo, takže jsme nakonec skončili na Divoký Šárce v Praze, z toho ta jedna fotka, nakonec to vypadá úplně jinak a pak se nafotily fotky v trávě a to se nám líbilo na místě, nebylo to nic za účelem, že bysme tam šli.

Michael: Hlavně nikdo jsme nikdy Depešáky neposlouchal, znali jsme asi 4 songy.

Richard: To jsem chtěl říct, my jsme k nim začali bejt přirovnávaný v nějaký době, když jsme znali Depeche Mode v podstatě všichni tři docela dost povrchově. Nikdo z nás je opravdu aktivně neposlouchal, nejezdil na jejich koncerty, nesledoval, co se kolem nich děje a pak vyjde takováhle fotka, kde Matěj má podobnej účes jako jejich lídr a my dva tam vypadáme úplně jinak.

Ale oni jsou taky vždycky černí.

Richard: Ale černá barva je podle mě taková sporná věc.

Já si teda nemůžu pomoct, i dneska, jak měl Matěj to sáčko a tílko, tak tam toho Dava Gahana (zpěvák Depeche Mode, pozn. red.) fakt vidím. Ale on je to sympatický týpek.

Richard: Kdyby byl Matěj nahej a měl jenom koženou vestičku, tak ti neřeknu slovo, ale takhle.

Nahej s koženou vestičkou? To by bylo docela dobrý ;-)

Mathieu: Ale je pravda, jak říkali kluci, začali nás k nim hudebně přirovnávat hned s EP.

Richard: Nejsme schopni odpovědět na to, kde se to vzalo.

Mathieu: Takže to z nás vychází, aniž bychom to znali, takže to je v pořádku. (smích)

A ještě bych se chtěla zeptat, jak jste se dostali k tomu, že je budete dneska hrát? Řekli jste si, že když je k nám přirovnávají, tak zahrajeme Personal Jesus?

Richard: Popravdě to vzniklo tak, že Pepa z Manrage je má rád a navrhl, že si zahrajem Personal Jesus na zvukovce a tak jsme se říkali proč ne. Všechno to tak nějak zapadlo do sebe, lidi nás k tomu přirovnávají, je tady nějaká výzva.

A to bylo dneska popvé, co jste to hráli na koncertě?

Richard: My jsme spolu nikdy nezkoušeli žádný covery.

Adam: S Mandrage jste hráli notoricky známé písničky (Iggy Pop - The Passenger, Depeche Mode - Personal Jesus, pozn. red.), hráli jste to proto, aby lidi zůstali a poslechli si to, nebo to bylo vyloženě přirozený rozhodnutí?

Richard: Šlo o to, abychom to znali i my i kluci.

Michael: Chtěli jsme to propojit, protože my jsme 3 a jich je 5, ale nechtěli jsme hrát jejich písničky, jen dát dohromady ty sety.

Mathieu: Když jsme přemýšleli o tom společném setu, tak jsme řekli, že si nechceme lízt do těch vlastních, takže to propojíme nějakýma coverama, na kterých se shodneme, a tohle byl takový průřez těma 3 písničkama.

Koukala jsem, že na fb máte fotky z Bloc Party a Foals (z Rock for Peoplu), tak jestli se vám líbili nejvíc. Ty si říkal, že se ti nejvíc líbili Devil Wears Prada. Co jste viděli, co se vám líbilo a na co ještě hodláte jít?

Richard: Tak já to mám nejjednoduší, já jsem přijel dneska doplnit kapelu a vlastně jsem viděl jenom kousek Anety Langerový.

A líbila se?

Richard: Líbila, krásná, úžasná.

Mathieu: Mně se strašně líbili Ohm Square, tam nebylo tolik lidí a bylo to úplně super.

A plánujete ještě na něco jít?

Richard: A co ještě je?

Mathieu: Někam mrknout se určitě ještě půjdem.

Teď pro vás skončí Rfp, pak máte 2 české hrady, plánujete potom nějakou dovolenou? Třeba u moře nebo jezera (levnější varianty)?

Mathieu: Ještě to nikdo nemáme přesně daný. Ale asi bychom si rádi chvilku odpočinuli. Takže něco tam asi proběhne. Co se namane.

A bylo by to spíše v Čechách nebo v zahraničí?

Mathieu: My to fakt neplánujem, bude to ze dne na den.

A bude to společná dovolená?

Mathieu: Spíš budem rádi, že si odpočineme. Jsme spolu opravdu hodně, třeba když zkoušíme.

Adam: Otázka na Richarda na tvé statusy, co status to perla. Jak vznikají?

Richard: Popravdě, většinou v kocovině.

Mathieu: Takže si z toho můžeš vyvodit, že pořád chlastá. (smích)

Když se vrátíme trochu do minulosti, v cenách Anděl jste skončili na třetím místě a na prvním Zrní. Máte Zrní rádi, nebo jste to přáli někomu jinému, popř. sobě?

Michael: Sobě, já bych to přál sobě.

Richard: My jsme to přáli sobě, to si ani neumíš představit. Ale my jsme pár týdnů před tím, aniž bysme věděli, že jsme s nimi nominováni, sdíleli jejich písničku na facebooku, protože se nám to zdálo dobrý.

Text: Lucie Nováková

Spolupráce: Adam Vrána

Foto - úvodní: Rastislav Bača

Foto: Pavel Mužák - zdroj: A-Banquet.com