Nejen ostravští bezdomovci si pevně svojí za svým rozhodnutím, že provizorní obydlí, která si vytvořili, neopustí i přes ty největší mrazy. K odchodu do tepla je nedonutí ani neustále přicházející magistrátní úředníci. Ti se za lidmi bez domova vydávají jednou až dvakrát do týdne. Zajímají se o jejich zdravotní stav, zjišťují, zda nepotřebují pomoc nebo jestli si vyřídili sociální dávky. Svoje příbytky ale bezdomovci tak trochu za svůj domov považují a opustit ho nemíní.

Některým nechybí ani rádio nebo televize, nestěžují si na hlad, někteří dokonce mají psy. „Elektřinu bereme z autobaterií, bohužel jsme sem ještě nestihli zavést světlo,“ překvapuje bezdomovec Roman. Azylová zařízení tak stále oplývají volnými místy, i když lidé na ulici mají o mínusových teplotách dobrý přehled, nechybí jim totiž ani teploměr.

Podle mluvčí ostravského magistrátu se najde pro potřebné asi 20 lůžek a 60 až 70 takzvaných teplých židlí. Tedy pro potřebné v uvozovkách. Je v pořádku, když se mezi bezdomovci najdou takoví, kteří si své provizorní obydlí byli schopni zařídit tak, aby přečkali zimu a mnoho jim nechybělo. Většina těch zmiňovaných „potřebných“ ale jenom předvádí svůj nevděk, když nejsou ochotni přistoupit na jistý řád, který pobyt v azylovém domě podmiňuje. Není sebemenší problém narazit na takové jedince, kteří se raději „zahřejí“ alkoholem. Po takovém posilnění se jim dobře usíná i na mraze a není se čemu divit, že probuzení už se nedočkají.