Abychom se ale v českých konzumentech lépe orientovali, je možné rozdělit je do několika skupin. Těm, kteří raději slyší dříve tu špatnou zprávu, doporučuji začít u kategorie se zkratkou CH.CH. Jedná se o skupinu „Chodící cholesterol“. Tito lidé se většinou hlásí k uzené církvi. Klobásky k snídani, na oběd jitrnice a večeři jistí tlačenka. Každý z jednotlivých chodů je nutno zapít výborným nápojem z chmelu, jelikož v Česku pivo není alkohol.

Mezi tuzemskými strávníky najdeme však i ty, kteří se s tradiční českou kuchyní neztotožňují. Pro jejich hnutí máme odborné označení P.M. neboli „Pozor maso“. Lidé, kteří zdravou výživu berou až příliš vážně. Vegetariáni či ti věru vážní, vegani. Jako povinná výbava v supermarketu jim neslouží nákupní košík, nýbrž lupa, kterou zkoumají všechny mikroskopické tabulky na zadních stranách balených potravin. Ze dvou naprosto totožných mrkví sáhnou po té o dvacet korun dražší, avšak oplývající nálepkou BIO. V nočních můrách je pronásledují tukové buňky, a kdyby měli pozřít něco tak odporného, jako je utopenec, raději by se utopili sami.

Poslední skupinou našeho národa jsou takzvaní O.H. Jedlíci hlásící se k oddílu „Občas hřeším“, jsou v Česku nejpočetnějším uskupením. Jsou si vědomi toho, že zdravá strava je pro člověka důležitá, nicméně, čas od času se rychle občerství ve fastfoodu. Ovoce a zelenina pro ně ale také nejsou latinské názvy, a tak si jejich tělo nemusí zas tolik stěžovat.

Stravování Čechů je tedy opravdu rozmanité. V dnešním uspěchaném světě ale není nic jednoduššího, než si špatný návyk vypěstovat snídáním za volantem a večeřením o půlnoci při měsíčku. Takové pěstování tuze rád ocení doktor zabývající se žaludečními vředy a radostí bude skákat i celý lékařský tým na kardiologii. V čekárně jim sedí diagnózy od L.P. po O.T.P. Lehká podvýživa, ale především Ozdobný tukový prstenec je usvědčí v tom, že neutekli, jsou doma, hezky v Česku…