Vláda se rozhodla aktualizovat nejdůležitější dokument obrany státu – Obrannou strategii ČR. Komise sestavená z vrcholných představitelů armády, zpravodajských služeb, analytiků a pracovníků ministerstva obrany v dnešních dnech diskutuje o jejím obsahu. Současně platná Národní obranná strategie vznikla v roce 1997 ještě před vstupem České republiky do NATO, je tedy značně zastaralá a nepočítá s aktuálními hrozbami jakými je například terorismus. Funkci obranné strategie zatím zastávají dokumenty Vojenská strategie ČR (z roku 2008) a Bezpečnostní strategie (2011), ve své komplexnosti ale nedosahují potřebné kvality, se kterou by měla být tvořena nová Obranná strategie.

Mezi projednávané body obrany patří především reakce na krizové situace. Zcela vážně se tak mluvilo o možném pádu eurozóny, válečném konfliktu v souvislosti s fundamentalistickým islamismem nebo případech kyberterorismu.

Obecná shoda panovala v tom, že bychom se neměli spoléhat na stabilitu v evropském regionu. Evropa doposud počítala především s ochranou ze strany Spojených států v rámci Severoatlantické aliance (NATO), ovšem už dnes je jasné, že tato organizace pomalu ztrácí svůj význam. Členské státy rok od roku snižují rozpočty pro její rozvoj a nejsilnější hráč, USA, se v budoucnu bude orientovat spíše na pacifickou oblast a Čínu. Ekonomická krize posledních let také může způsobit bankrot některých evropských států, což by mohlo rozvrátit celou Evropu. Odborníci při tvorbě Obranné strategie pracují s více či méně pravděpodobnými scénáři, důležité ovšem je, aby se do finálního dokumentu efektivně zapracovaly a žádný z nich nebyl nepodceněn.

Jako hlavní překážku vidí komise nedostatek financí v rezortu obrany. Jeden z diskutujících prohlásil: „Ještě před pár měsíci jsme se chystali jako na nejhorší scénář na variantu, že na obranu půjde 42 miliard ročně. Nyní hrozí, že to klesne až na 30 miliard.“ Už nyní je obrana podfinancovaná a zaměřuje se jen na primární úkoly, týkající se obrany státu, jako je ochrana vzdušného prostoru. Zástupce náčelníka generálního štábu generálmajor Petr Pavel prohlásil, že pokud se škrty v obraně nezvrátí, Česko si nude muset přiznat selhání v zajištění obrany země.

Pokud budeme považovat obranu za primární funkci státu, jak rovněž zaznělo v diskusi, vláda s bezpečností občanů opravdu hazarduje. Je sice pravda, že mezi lidmi panuje vesměs kritický pohled na financování a udržování armády, která je mediálně spojena zejména s kontroverzními nákupy pandurů a gripenů, ale zajištění obrany by se opravdu nemělo brát na lehkou váhu. Byť si válku nikdo z nás nepřeje, mnozí analytici se shodují, že v příštích padesáti letech nás poklidný vývoj pravděpodobně nečeká. A i když se můžeme v České kotlině připadat bezpečně, je lepší mít funkční obrannou strategii připravenou.