1. Všichni na mě čekají s otevřenou náručí!

Po otevření emailu musíte sjet kurzorem dolů, je tady odhadem více než třicet nabídek nového perspektivního místa. Ze všech stran se na vás chrlí návrhy pracovních pozic. Váš telefon je od nových nabídek rovněž zcela zahlcen. Ach, zase vás čeká přehrabování, neberete přece jen tak nějaký flek. Mail prohlížíte na tabletu, jež vám zapůjčila firma, která o vás aktuálně nejvíce stojí. Kafe pijete z jejich reklamního hrnku, který se sice nemá dávat do myčky, ale kašlete na to, vy si nyní přece můžete dovolit vše. Vaše osoba je natolik žádaná. Pardon, vaše osobnost je natolik žádaná!

Omyl1. Po dokončení školy je často velký oříšek někde se uchytit. Tradiční jednoměsíční esemeska od operátora vás dokonce začne i těšit. Pokud jste na střední zrovna chyběli, když se šlo hromadně na exkurzi na úřad práce, nemusí vás to zase tolik mrzet. Nicméně šikovnost a cílevědomost jsou první krůčky k novým ofertám. Bohužel to nebude bez práce, což je ale opravdu nespravedlivé, pokud vezmeme v potaz, kolik úsilí, nervů, čokolády a vulgarismů padlo za vaše studia.

2. Nováčci jsou skvělí!

Koketujme nyní s myšlenkou, že vás někam vzali. V novém zaměstnání vás berou jako mladou vycházející hvězdičku oplývající velkým potenciálem, talentem a chutí do práce. V podstatě váš elán obdivují. U oběda vás zvou k jejich stolu a stoletá kolegyně vám dává ochutnat bublaninu s lesními plody.

Omyl2. V novém zaměstnání se najde mnoho nových kolegů, kteří tahle mladá masíčka ze srdce nenávidí. Strach, že jim někdo poleze do zelí, je silnější než oni sami. To, že máte chuť do práce a radost ze života, není tak úplně normální (včerejší vysílání čété čtyřiadvacítky na téma „Adolescenti a lehké drogy“ vám moc nepomohlo). U oběda si připadáte jako trestanec na okraji společnosti a jediný, kdo s vámi ve firemní jídelně promluví, je zpocená kuchařka ve výdejním okýnku. Na domácí zákusek té staré báby už ani nebudete mít chuť. A aby toho nebylo málo - posměšky na téma „mléko na bradě“ a „promiňte, vám je patnáct“ budou na denním pořádku do doby, než přijde někdo mladší.

3. Práce mě nezmění, stojím nohama pevně na zemi a jsem připraven!

Pracovní doba ve zkušebním období u vás obnáší dvanáctihodinové směny, přičemž za jednu takovou směnu máte tolik povinností, že by na ně nestačil ani týden. Přesto je to pro vás hračka, váš výkon je obdivuhodný. Úterý a čtvrtek odpoledne trávíte na tenisovém kurtu, do obýváku byl pořízen rotoped, udržujete se v kondici. Páteční večer patří posezení s přáteli u dobrého vína a v sobotu relaxujete s oblíbenou knihou v cizím jazyce. Vše zvládáte na jedničku.

Omyl3. Váš šéf si evidentně neuvědomil, že sice umíte dost, ale superschopnosti opravdu nemáte. Z práce nechodíte, nýbrž se plazíte po čtyřech. Nemáte energii ani na nadávky, když koutkem oka zahlédnete tenisovou raketu, kopnete ji z posledních sil pod postel. Přátelé vás neviděli asi měsíc. Otevřete si sedmičku nejlevnějšího Tramínu z vinotéky pod vaším bytem a s plnou sklenicí se vyčerpaně opíráte o rotoped a přemýšlíte, kolik stojí pokuta v knihovně, jelikož Hamlet se rozhodl spíše nebýt (přečten). 

Po všech těchto konspiračních teoriích mám docela jasno. Své poslední předmaturitní chvíle si na gymnáziu užiju na plné pecky a udělám vše proto, abych se dostala na vysokou školu. Udělám vše proto, abych oddálila staroušské trable.