Dvě karikatury Charlie Hebdo v současné chvíli zaplavují internet, stejně tak jako zaplavila internet fotka mrtvého syrského chlapce Aylana. Média vydělají na obém. Je čtenost, je zájem, je kontroverze, jsou peníze. Titulní strana zobrazuje utonulého chlapce a nad ním titulek „Tak blízko svému cíli…“ a k tomu hlasitě září billboard s mcdonaldovským úsměvem: „Promo! Dvě dětská menu za cenu jednoho.“ Září stejně dravě jako všechny současné titulky novinové i internetové. Mrtvý chlapec je lepší reklamou než billboardy a reklamní spoty. Mrtvý chlapec prodává. A ona reklama zaplavuje a utápí snad stejně dobře jako vlny středozemního moře. Tragická smrt se stává pouze symbolem, značkou a v rukou médií se mění v nechutný billboard. Rozdíl mezi smrtí a reklamou na happymeal se smazává, bledne, vytrácí se. Obojí je využíváno stejně, jen upoutat a prodat produkt. To samé dělám já tímto článkem, to samé dělají média valením fotografií mrtvých, to samé dělá Charlie Hebdo, jen s rozdílem, že tomu nastavuje své satirické zrcadlo. Už jen jako dovětek můžeme říci – to jsou naše hodnoty? Náš humanismus? Naše evropská cnost? Billboardy v podobě mrtvého dítěte? Titulek „Tak blízko svému cíli…“ vyzývá k otázce: ale k jakému cíli? A je to opravdu vůbec ještě cíl?

Druhá karikatura zní: „Důkaz, že je Evropa křesťanská. Křesťané chodí po vodě. Muslimské děti se topí.“ (viz. fotogalerie) Ať už je to výsměch těm, kteří volají jen pro přijímání křesťanů, či výsměch těm, kteří agresivně chtějí bránit kulturu, kterou tím v důsledku decimují, je to výsměch trefný. Jako kdyby náboženství bylo ortelem, jako kdyby kultura byla rozsudkem. A my mezitím chodíme po vodě s úsměvem křesťanské Evropy neschopni ponořit se do vln problému, který nás čeká a který musíme řešit. Bohužel řešením nebudou ani celostránkové „billboardy“ s mrtvými muži, ženami a dětmi, ani křesťanské chození po vodě mezi svými křesťany. Neschovává se ani v pláči nad mrtvými, ani ve strachu nad živými, ale v rozumu a pozorování všeho hořkého nezaujatou optikou. Pokud jsem se u muslimských karikatur zdržel komentářů, nyní s ním musím přijít, protože Charlie Hebdo reflektovalo trpkou a hořkou pravdu a reflektovalo ji jasně, beze strachu a bez sentimentu, tnulo mrtvolně do našeho živého pokrytectví a podnětně otevřelo prostor nové diskusi. Nyní „Je suis Charlie“.