Příručky, které vedou k vašemu zdokonalování se, vám většinou nepomohou a nejvíce na nich vydělají jen ti, kteří je píší. To asertivní chování patří mezi opravdu účelné komunikační dovednosti. Předem je však důležité zdůraznit, že se nejedná o žádnou manipulační nebo agresivní techniku. Je tomu právě naopak. Výsledkem asertivního chování má být jednání, které není ani pasivní, ani agresivní.

Právě pasivní člověk je lehce zmanipulovatelný, protože si často nestojí za svým přesvědčením a proti své vůli ustupuje požadavkům druhých. Mezi další jeho vlastnosti patří i strach říci, co si myslí, má nedostatek sebevědomí a bojí se, že by se ostatním mohl zošklivit.

Agresivní vystupování zase vede k prosazování sebe na úkor druhých. Takový člověk ostatní ponižuje, moralizuje, stále jim něco vyčítá a hlavně nikdy nepřizná, že něco udělal špatně. Za takovým chováním se často skrývají komplexy, i když agrese je v každém z nás, jen se u někoho projevuje více a u někoho méně.

Asertivní chování je zlatá střední cesta. Pokud se budete chovat asertivně, tak si musíte uvědomit, že přebíráte veškerou odpovědnost za své chování. Jde o to, abyste dokázali vyjadřovat své pocity, uměli se prosadit a přitom jste dokázali naslouchat. S asertivním chováním souvisí vyrovnanost, uvolněnost, ale i kritika, která přitom nemá být nikterak ponižující, ale věcná. A hlavně se nikdy nebojte říci „ne“.

Asertivitu nejlépe vystihuje desatero asertivních práv:

1.       Máte právo sami posuzovat své chování, myšlenky, emoce a nést za ně a za jejich důsledky odpovědnost.

2.       Máte právo nenabízet žádné výmluvy a omluvy ospravedlňující vaše chování.

3.       Máte právo sami posoudit, zda a nakolik jste odpovědní za problémy druhých lidí.

4.       Máte právo změnit svůj názor.

5.       Máte právo dělat chyby a být za ně odpovědní.

6.       Máte právo říci: „Já nevím.“

7.       Máte právo být nezávislý na dobré vůli ostatních.

8.       Máte právo dělat nelogická rozhodnutí.

9.       Máte právo říci: „Já ti nerozumím.“

10.   Máte právo říci: „Je mi to jedno.“