„Jako nevím no, ale člověk, který neumí artykulovat, by presidenta dělat neměl,“ napsala Jitka. Roman jí na to odpověděl: „To bys tam rači chtěla člověka, který konspiruje proti své ministrini? Volim Karla.“ Takové i jiné bomby jsou k vidění na Facebooku. Možná i ve statusech některého z vašich přátel. Skvěle!

V tomto období má totiž více lidí potřebu promluvit o tom, co si vlastně myslí. A to je dobře. Přesně to naše společnost potřebuje a je to věc, která nás může posunout dále. Čert vem, že se většině motají cizí slova a dochází k pravopisným chybám. Důležitá je ta snaha a odhodlání sdělit svůj názor ostatním. Protože právě to nám chybí.

Musím však důrazně upozornit, že například internetové diskuze, do kterých člověk přispívá, aniž by byl vidět jeho obličej a aniž bychom si o něm mohli zjistit něco více, nepočítám. Tam se o něm dozvíme možná jen to, že se jmenuje Honza Novák. To nám o jeho totožnosti nic moc neřekne. Proto je Facebook v tomto případě mnohem více upřímným médiem.

Neříkám, že jsme národ křiváků a alibistů, ale přeci jen se spousta lidí bojí sdělit něco, co by se ostatním nemuselo líbit. Mladí se bojí, že budou poníženi, nebo že se ztrapní, a u starší generace zřejmě jde o pozůstatek z dob komunismu, kdy se mluvilo pouze při zapnutém kohoutku.

Ještě teď se musím smát těm, kterým se při pohledu na mou placku Karel for PreSidEnt očividně otevírá kudla v kapse, ale raději nic neřeknou a vedle sedícímu souputníkovi pošeptají něco v tom smyslu, že jsem idiot. Byl bych stokrát raději, kdyby mi to, že jsem idiot, řekli do očí. Pak bych se mohl bránit a říci, jaké mám ke své podpoře důvody.

Jsme a věřím, že navždy budeme demokratickou zemí a nic a nikdo nás nezlomí. Jsme studenti, budoucnost této země a záleží na nás, jak a kam se budeme posouvat. Proto všem ukažme, co je to naše „národní brblání“!

Bylo by skvělé, kdyby nám ta názorová otevřenost vydržela navždy a netýkalo by se to pouze volby prezidenta. Uvidíme, nicméně jsme na dobré cestě.