Landa je známý i tím, že dokáže velmi dobře pracovat s médii, s veřejností a také se svými fanoušky, kteří mu trpělivě naslouchají v jeho dlouhých, někdy i třicetiminutových projevech, kterými doprovází každý svůj koncert. Svými prohlášeními dokáže ovlivnit tisíce lidí. V čem je jeho kouzlo a proč tento rádoby národní buditel zůstává i nadále mnohými nepochopen?

Nejprve se blíže zaměříme na hudební skupinu Orlík, založenou v roce 1988, ve které Landa působil po celou dobu její tříleté existence. Texty skinheadské kapely měly nacionalistický, rasistický a xenofobní ráz. Landa se však od tvorby Orlíků nikdy oficiálně nedistancoval. Skupina se po sérii vnitřních problémů rozpadla na konci roku 1991. Za dobu své činnosti vydala dvě studiová alba.

Ve vyjádřeních Daniela Landy vztahujících se k Orlíku se dozvíme toto:

„Náckové byli odjakživa mým ideologickým nepřítelem, přátelili jsme se spíš s pankáči než s nácky. My jsme byli kališníci a oni náckové, byla jich většina, takové tehdy bylo rozložení sil. Ke konci období Orlíků na našich koncertech hajlovaly stovky lidí, ty stovky byly mými přirozenými nepřáteli,“ řekl Landa.

Abychom mohli s určitostí potvrdit, že se toto Landovo tvrzení nezakládá na pravdě, budeme si muset připomenout úryvky z textů k písním Bílá liga a Skinhead.

„Bílá liga, bílá síla, proč nám sem ty negry posílaj. Co to bylo za ránu, kdo nám to sem z palmy spad, černý voči, je to negr, to neni můj kamarád! Morálku maj jinou, vychování taky, jak my nikdy nebudou, nevěř na zázraky, a za křivý slovo to tě nožem pobodaj, tak proč nám sem zabijáky posílaj,“ zpívá Landa v Bílé lize.

V roce 1991 Orlík vystoupil na festivalu v Bzenci, kde si zahrál s neonacistickou kapelou Krátký proces. Zde je úryvek textu jedné z písniček:

„Koľkých sme vás upálili, milión či šesť, kde je vlastne pravda, my sa nedáme zviesť. Pojďme na to spolu a neserme sa s tým, rozpálíme pece a zostane len dým!“

Opravdu mohou být ,,náckové“ ideologickým nepřítelem pro někoho, kdo bezdůvodně zpívá o ,,agresivních negrech padajících z palmy“? Stejně tak se dá pochybovat i o jeho přátelství s pankáči, pro které skinheadi představují nepřítele číslo jedna a jejichž ideologie je přesně opačná.

Přesto všechno si Landa neodpustí ke svému předchozímu vyjádření dodat:

„Dnešní funkce Orlíků je rozhodně jiná než tehdy. Dneska se jedná o autentickou výpověď bouřlivých devadesátých let. Dneska by mělo být na Orlíky nahlíženo jako na jakýsi historický materiál.“

Ano, Orlík je skutečně autentickou výpovědí bouřlivých devadesátých let, ale Landa by si měl hlavně sám v sobě uvědomit, že něco takového je nepřípustné v jakékoli době, a nesnažit se jakýmikoli prohlášeními své účinkování v Orlíku obhájit. Už v té době byla jeho schopnost manipulovat s masami lidí na velmi vysoké úrovni. Vždyť nikdy žádná jiná česká kapela nedokázala za tak krátkou dobu přitáhnout tolik skinheadů a ultrapravicových extremistů jako právě Orlík.        

Koncem roku 1991 se Orlík rozpadl a Landa započal svou sólovou kariéru. Z jeho textů zmizel rasismus, ale i tak k sobě dokázal přitáhnout spousty lidí. Třeba píseň Pozdrav z fronty, ve které popisuje život vojáka na frontě. Málokdo však ví, že Daniel Landa, většinou zpívající v maskáčích, na vojně vůbec nebyl.

Landův vliv můžeme demonstrovat i na tomto prohlášení jednoho z jeho fanoušků:

„Nesnáším komunisty, ale kdyby byl Landa komunista, poslouchal bych ho.“

Takovýchto prohlášení Landových fanoušků nalezneme mnohem více, ale tohle mi přijde zdaleka nejvýstižnější. Kouzlo Daniela Landy je pro mnohé z nás neodolatelné. Pro často slabší jedince, kteří ke svému životu potřebují naslouchat autoritě, cítit z ní sílu a přitom k ní patřit, je Landa ideální volbou. On sám si je toho velmi dobře vědom a mistrně toho využívá.