Jdu do koupelny, jsem off line!

I takhle můžou znít některé statusy na Facebooku. Člověk aby se děsil, co nám to uživatelé na sebe neprozradí. Přiznám se, že jeden čas jsem Facebook používala také jako takový „deníček“ a nakonec se mi to vymstilo. Po čase jsem si vypěstovala mírnou závislost na sdílení fotek ze svého života a svoje zážitky doslova cpala lidem pod nos. Ale buďme upřímní, koho vlastně zajímá, že jsem v sobotu večer byla támhle a tuhle a co jsem tam všechno dělala. Jsem snad nějaká populární hvězda, abych musela sdílet svůj život se svými fanoušky? Zdá se mi, že člověk začíná na sociálních sítích vnímat soukromí úplně jinak. Nebyla dřív náhodou fotografie polonahého zamilovaného páru záležitostí, kterou se člověk chlubil jen svým nejbližším? Dnes už však zdánlivě platí odlišná pravidla a takové fotky by měli shlédnout všichni vaši Facebookovští přátelé a nezáleží na tom, jestli je znáte nebo ne.

Milý deníčku...

Deník jsem si psala do deváté třídy na základce. Bavilo mě si pokaždé večer sednout a několik minut psát na listy papíru svoje zážitky. Když to přeženu, svěřovala jsem se někomu, kdo byl schopen mlčet a naslouchat mi, jak dlouho jsem potřebovala. Kdežto když se odhodláte vylít si srdce na blogu či sociální sítí, dočkáte se s velkou pravděpodobností pobouřených reakcí druhých a někdy dokonce i pomluv, které byste rozhodně neočekávali. Vždyť jste si jen vylili srdce…  Jenže v tom je ten problém. Ulevili jste si a možná se zbavili nepříjemných pocitů. Jenže uvědomte si, že jste sdělili svoje myšlenky lidem, kterým byste je normálně neřekli. Nikdy byste s nimi svoje problémy nerozebírali z očí do očí. Tak proč jim je tedy tak často nevědomky předhazujeme? Není lepší popovídat si o tom, co nás trápí, s našimi nejbližšími přáteli, popřípadě je zapsat do starého dobrého deníčku?

Psaním deníku se rozvíjí vaše kreativita!

Kdo říká, že musí být psaní deníku nutně stereotypní nudná záležitost? Můžete psát originálně, s nadhledem a při zpětném pohledu obohatit své všední zážitky o pořádnou dávku humoru. Rozvíjí se tak vaše kreativita a zlepšuje se styl psaní. Kdo ví, možná ve vás dřímá budoucí spisovatel… Vaše deníkové zápisky vám sice nikdo „neolajkuje“, vytváříte si tak ovšem cenné vzpomínky, které by se vám na sociálních sítích nikdy nepodařily tak dobře zaznamenat. Nechoďme proto bezmyšlenkovitě s davem a nezapomínejme na deníčky, jen proto, že už nejsou moderní. Nebyla by jich přece škoda? Nezbývá nám tedy doufat, že útlak blogů a sociálních sítí přežijí…