Sasha Baron Cohen je opět na scéně. Herec známý svými kontroverzními rolemi z filmů Borat (2006) a Brüno (2009), kde si utahoval ze všech možných sociálních, politických a všemožných jiných problémů nejen Ameriky, ale i celého světa, se vrací se zbrusu novou postavou diktátora Aladeena, vládnoucímu ve fiktivní zemi Wadiya. A diváci se rozhodně mají na co těšit.

Diktátor padá, diktátor povstává

Když je Aladeen požádán, aby přijel do Ameriky na jednání o atomových zbraních, neví, že na něj je připravena lstivá past. Je chycen a vyměněn za dvojníka! A tak se musí na nějakou dobu smířit s životem prostého přistěhovalce a přitom najít způsob, jak se vrátit na pozici diktátora, kde ho vlastně nechce ani jeho lid, ani jeho rodina.

Hail to the dictator, baby!

Příběhová linka filmu sice není nijak extra poutavá, nicméně Cohen sází na kontroverzitu svých vtipů, která je tentokrát zaměřena proti všem neevropským národům. Nebojí se dělat si legraci ani z tak citlivých témat, jako je 11. září nebo problémy demokratických států. Nicméně právě ostrost až hrubost vtipů je jablkem sváru, které může přimět některé diváky odejít i v průběhu promítání. Velkým kladem je ale soundtrack – který film se může chlubit známými písničkami přezpívanými do arabštiny?

Mnoho povyku pro nic

Diktátor poukazuje na klišé a předsudky, které sice dohání až přespřílis do extrémů, nicméně nepotřebuje dnešní společnost právě takovou ránu, aby se konečně vzpamatovala a zbavila se negativního pohledu na často smyšlené rozdíly, dělící nás od ostatních kultur? Ale i bez tohoto fillozofického pohledu se bude u filmu bavit každý, komu nevadí humor drsnější, než ten, ukázaný ve Večerníčku..