DIV I DED: hudba, kterou dělí 500 km
Autor: Lukáš Truxa (9. 1. 2015)
Divided existují rok, za tu dobu ale stihli urazit vzdálenost, kterou by jim mohla leckterá (i zahraniční) kapela závidět. Dvojice vychází z Filipova předchozího působení v Saturn United, od již neexistujících vesmířanů se ovšem distancují úspěšným koketováním s dream popem, elektronikou a soft-noisem. Jakmile zmáčknete play, zní to, jako by z prvotiny Born to Sleep mluvili legendární My Bloody Valentine, jen o dobrých dvacet, třicet let mladší. Alespoň na chvíli, kořeny žánru zkrátka nezapřou, česko-slezská dvojice oplývá dostatkem vlastních nápadů.
Filipova zasněná kytara a Viktoriin zastřený, mírně vyjetý vokál se skvěle doplňují a tvoří pohlcující celek. Pozadí ovládá sampler tisícem a jedním ruchem. Divided dokáží být zasnění a éteričtí, melancholičtí, depresivní i apokalyptičtí, a nevědět, kdy vlastně vznikli, klidně bych věřil tomu, že ty hektolitry pocitů z posluchačů ždímají už věčnost. Upřímně doufám, že jednou budu mít tu čest, potkat je třeba v pražském Pilotu nebo na Sedmičce, protože to jsou místa, kam jejich hudba sedne jako prdel na hrnec i se všemi rozmary a náladami.
Pokud si je chcete vážně vychutnat, pusťte si je před spaním. Tak ve dvě ráno, když všechno kolem je už dávno zticha nebo alespoň hluboce zařezává. Hudba Divided se zprvu tváří živelně, nakonec se však zahalí oparem cigaretového kouře a táhlého hluku, až nakonec usne spolu s vámi. V ten moment jsou nejsilnější, jedineční - a už jen proto stojí za to si je poslechnout.
V nejbližších dnech se můžete těšit i na rozhovor s kapelou, kterou jsem vyzpovídal krátce po jejich koncertu v Ústí nad Labem.
Komentáře