Nejdříve mi přijde, že se Amerika konečně zbavila toho svého až trochu přehnaného nacionalismu, pocházejícího už z dob válečných a pokračujícího za dob studené války. Neustále bylo důležité, aby zde byli, bili se mocně v hruď a zachraňovali svět. Nyní se úloha převrací a během pár desítek let budou právě západní země potřebovat jakousi „záchranu“. Američané jasně volili mezi Romneym – národní prestiž, agresivnější zahraniční politika a hrdé držení se amerických tradic; a Obamou – vstřícnější a otevřenější zahraniční politika s lidskou tváří. Přijde mi, že Romneyho nacionalismus je značně rozdílný od toho Obamova.

Národní hrdost je důležitá a měli bychom si ji vážit, ale má své meze a neměli bychom se s ní přehnaně vymezovat, myšlenkově, politicky a ekonomicky, nad ostatní. Toho, že se Američané rozhodli tak, jak se rozhodli (uznávám, že to bylo téměř pade na pade, takže spousta z nich by mě teď asi bušila vlajkou), si nesmírně vážím. Američané se nyní pomalu zbavují své nálepky arogantnosti a přehnané nacionality. Zvolením Obamy částečně padá jeden dlouhotrvající předsudek.

Druhou úžasnou věcí na Obamově zvolení je, že byl zvolen podruhé. I přes zdravotnickou reformu, přes prohlubující se ekonomickou krizi s mnoha různými politickými přešlapy (General Motors) a přes arabské jaro a další nepokoje, mu lidé dali (já vím, já vím, jen polovina, nebojte) důvěru, člověku, který je spíše než ekonomicky, tak sociálně a humanitně zaměřený. Což je také ohromná změna v americkém byrokraticko-industriálním smýšlení – odstup od tradičního podnikatelského Romneyho k Obamovi.

„Já jsem byl při Obamově zvolení optimista, jako všichni, jenže on na to nemá. Znovu už zvolen nebude. Je smůla, že je prvním intelektuálem-prezidentem, jakého jsme měli za mnoho let, ale on to nezmákne. Je zavalený. A kdo by nebyl? Spojené státy jsou obyčejný blázinec. Tu zemi by měl někdo strčit někam do kouta - a nám všem by měl říct, ať jdeme jinam. Nic už tam nedává smysl.“ -- Gore Vidal

Za třetí a navážu na ne náhodně umístěný citát. Ono člověk „intelektuál“ a humanista to má v politice vždy těžké, neb v politice jde zejména o peníze a o vliv. Někdo, kdo prosazuje rovnoprávnost žen a svobodu pro homosexuály, upřednostňuje vzdělání, kulturu a sport je málokdy, kdekoli vyslyšen. O to krásnější je, když je zvolen na funkci, kde musí být vyslyšen a má možnost své názory prosadit. Je úžasné, že nezáleží již na tom, jaké máme vyznání, barvu pleti, koho milujeme, odkud pocházíme, zdali jsme tetovaní (ano, vy víte, na co narážím), bohatí či chudí; záleží jen a jen na názoru, myšlence, vizi a práci, kterou vykonáme. Vím, že je to teď nadnesené a plné optimismu, ale díky Obamovi a jeho znovuzvolení se ukázalo, že to jde, že to není jen náhoda, ale živá společensky rezonující věc. A okřídleně by se dalo říci, že zas konečně vyhrál člověk nad penězi, vzdělaní nad firmami a myšlenka nad majetkem.Tak snad jsem čtenáři objasnil (s trochou osobního patetismu), proč jsem rád a proč je pro mě tato volba dobrou zprávou.

Američané konečně nejsou těmi nafoukanými Američany, jak se jevili v mých očích dříve. Konečně je to zas ten pro všechny otevřený, vnímavý národ, který se nebojí nového pohledu na svět. Teď jen musíme doufat, že kromě krize, kterou roznesla daleko za své hranice, roznese USA i tuto vlnu optimismu a nového pohledu na svět.