Žijeme (a)sociálně! facebook.com/easymagazine →

Dostojevskij, Mácha, Němcová… Má to vůbec cenu číst?

Když se řekne povinná četba, mnozí z nás obrátí oči v sloup. Možná se ptáte: „A k čemu mám číst knížky z dob, které už jsou stejně dávno za námi? Proč mám sedět nad knihami, kterým stejně nerozumím?“ Odpověď je víc než jednoduchá. Právě proto, abychom je pochopily.

V dnešní době, s příchodem té nejšpičkovější techniky, začínáme být čím dál tím více pohodlní a překonávat určité překážky pro nás může někdy představovat značný problém. Lidé přestávají číst, a když už se k nějaké té četbě odhodlají, často se jedná o literaturu nenáročnou a psanou velice jednoduchým stylem. Stává se z toho zkrátka jakýsi nový trend, který někteří z nás následují, aniž by si uvědomovali, o co přicházejí.

Dalo by se říct, že jedinou naději nám dávají populární čtečky knih. Jejich koupi sice sama neplánuji, ovšem na druhou stranu se mi zdá, že vytváří mezi lidmi podobný dojem jako například tolik moderní Iphony, což by v určitém smyslu mohlo popularitu čtení zase obnovit. Ptám se tedy: Čtečky rovná se záchrana? Jak by možná řekli sociologové, jedná se o jakýsi statusový symbol, který ovlivňuje to, jak bude okolí vnímat jedince, tedy v našem případě majitele nové technické vychytávky. Jednodušeji řečeno, ten kdo vlastní čtečku knih je prostě víc „cool“. A protože většina z nás touží po tom být „cool“, koupí si vlastní čtečku a možná začne číst…

Jedna věc mě ale zaráží mnohem víc. Proč se povinná četba stala něčím, co studenty v mnoha případech doslova odpuzuje? Proč je v dnešní době nejslavnější dílo Dostojevského Zločin a trest jen otravnou povinnou četbou, jejíž obsah si většina z nás stejně najde na internetu? Měli bychom si uvědomit, že taková díla nečtěme proto, abychom dokázali tupě nazpaměť převyprávět jejich obsah a za další dva týdny ho zase zapomenout. Taková díla jsou tu proto, abychom pochopili dobu, ve které autor žil a o které psal. Abychom se zamysleli nad určitými fakty a otázkami. A aby nám četba předala již získané zkušenosti.

Nechápu, jak je možné, že na některých základních školách zařadili do povinné četby pro šestý ročník slavné Máchovo dílo Máj. Vzpomínám si, že jsem mu tehdy nebyla vůbec schopná porozumět. Nevěděla jsem, proč tohle dílo Mácha napsal. Nevěděla jsem vůbec nic. V té době jsem měla jen minimální historické souvislosti, dalo by se říct, že dokonce takřka žádné. Jenže o to učitelům očividně ani nešlo. Při hodinách nám vyložili stručný obsah díla, který jsme si měli zapamatovat a pak ho jen mechanicky převyprávět v písemce. Nezlobte se na mě, podle mého názoru takový přístup k literatuře postrádá smysl.

Uznávám, že některá starší díla mohou být skutečně náročná a jejich čtení se může zdát složité i nám, studentům. I tak bychom se o to měli alespoň pokusit a snažit se dílu porozumět. Neučit se jen nazpaměť letopočty, historické události a obsahy děl. Čím víc totiž budeme číst, tím lépe každou část dějin lépe pochopíme. Nabiflovat se fakta nazpaměť je možná pohodlnější, ale uvědomme si, že za krátkou dobu všechno pravděpodobně zase zapomeneme. Když si však přečteme některá díla uznávaných literátů, budeme schopni se s minulostí skutečně seznámit a pochopit ji. A porozumět knize, to je to, o co bychom se měli snažit.

Komentáře

Žijeme (a)sociálně

Spolupracujeme

  • Majáles
  • Scio