Když se režisér pokusí dát herecky dohromady svoji bývalou ženu a současnou přítelkyni, může z toho být buďto velký a krvavý propadák, nebo něco nečekaně dobrého. Nechat dámy, aby si samy vybraly, co budou hrát, a daly do toho sebe, pro něj může vypadat tak trochu jako sebevražda. Anebo ne? Pod maskami smíření a lhostejnosti se často skrývají velmi bouřlivé pocity – staré křivdy, vina, ublíženost. Znovu si jimi projít a zahrát je může být jedinou možnou cestou, jak je překonat…

Two women show

Divadlo Na zábradlí uvádí Duende v rámci Eliadovy knihovny, projektu určeného hlavně mladým tvůrcům. Komorní prostory půdy, kde se vejde nanejvýše čtyřicet diváků a ti jsou pak velmi blízko hercům, je ideálním prostorem pro intimní dramata, jakým je právě Duende. Ladislav Karpianus a Jiří Suchý z Tábora navíc scénář napsali na tělo oběma hlavním představitelkám, Lucii Roznětínské a Gabriele Míčové, a hra v režii Uroše Trefalta je jejich velkým hereckým koncertem, v němž jim věříte absolutně každé slovo. Martin Pechlát v roli režiséra je tou méně důležitou postavou, o niž sice ženám především jde, ale kterou už jen používají na ilustraci svých dřívějších konfliktů a která situaci rozehraje, ale pak je spíš pasivním prvkem. 

Ta hodná, nebo ta zlá?

Příběhy o milostných trojúhelnících většinou bývají podávané černobíle: Ambiciózní kariéristka přebere „hodné manželce“ muže, nebo naopak manželka hystericky brání muži ve štěstí s jinou. Duende předkládá naráz pohled obou žen, čímž oba relativizuje. Divák se sice musí ptát sám sebe, jak by se v takové situaci sám zachoval, zároveň mu ale musí být jasné, že pojmy jako „ta hodná“ a „ta zlá“ v této situaci ztrácí význam. Představení dlouhé necelou hodinu vám tak nabídne pořádnou várku emocí. Jak ale upozorňuje Ladislav Karpianus: "Rozhádaným párům vstup jen na vlastní nebezpečí."