Letos v létě se mi naskytla příležitost strávit několik dnů v komunitě lidí žijících v anglickém Devonu. Společně s dalšími dobrovolníky z evropských zemí jsme se zde zúčastnili workcampu (samotným workcampům jsme se detailně věnovali zde), v rámci kterého jsme komunitě pomáhali se zahradnickými pracemi a vším, co bylo potřeba. Slovo „komunita“, které používám, není vybráno náhodně. Společenství samotné se prezentuje jako „community“ a své členy označuje jako „community members“.

Devon, zemědělská oblast v jihozápadní Anglii, je pověstná svou krásnou a romantickou scenérií. Později se dozvídám, že se sem sjíždějí lidé z celého království, aby zde našli ztracené spojení s přírodou a vedli alternativní život, daleko od velkých měst. A komunita, které jsem se na pár dnů stal součástí, tento předpoklad naplňuje víc než dostatečně.

Jmenuje se Beech Hill a našli byste ji asi jednu a půl míle od vesničky Morchard Bishop. Veřejné spojení se světem zajišťuje vlak na trase mezi Exeterem a Barnstaplem a autobus. Beech Hill by se dal přirovnat k malé farmě. Uprostřed rozlehlého pozemku v polích stojí dvoupatrový venkovský dům, celý z kamene, který je domovem pro asi dvacet lidí. Když jsem ho viděl poprvé, nedokázal jsem si představit nic typičtějšího pro anglický venkov. Dům je obklopen velkými zahradami, na kterých komunita pěstuje zeleninu a ovoce, chová slepice, včely a dokonce zde nechybí ani malá vinice.

Dvě desítky dospělých a tři děti

V komunitě žijí lidé od sedmi do sedmdesáti let, jednotlivci, páry i rodiny. Nevyznávají žádné náboženství, jak by se možná na první pohled mohlo zdát, ani politickou či jinou ideologii. Všechny spojuje pozitivní pohled na svět a chuť sdílet svůj život s hodně lidmi. Jejich cílem je působit co nejpozitivněji na okolní prostředí, s čímž se pojí jejich ekologické aktivity. Přesto je pro komunitu duchovní stránka důležitá. Kdo chce, může se účastnit pravidelných meditací. Sám jsem si meditaci, při které jsem se v tichu soustředil pouze na svůj dech a ostatní myšlenky nechal plynout, vyzkoušel a musím říct, že se jedná o výborný způsob jak se uklidnit a zrelaxovat.

První otázka, která mě zajímala, je obecná motivace pro život v komunitě. „Pro každého se jedná o pozitivní volbu jak nežít konvenčně – v běžné rodině, bytu nebo sám. Někteří možná dopředu neplánovali žít v komunitě, ale pak našli Beech Hill a hej! Rozhodli se pro změnu,“ přibližuje mi Lucy MacKeit. Po několika dnech, během kterých pronikám do komunitního života, si uvědomuji základní poznatek – komunita funguje jako velká rodina. Tomu odpovídá i vnitřní uspořádání domácnosti – dům není členěn na jednotlivé byty, ve kterých by bydleli jednotliví členové. Každý má vlastní pokoj (nebo ho sdílí se svým partnerem), jakoby se jednalo o jednu velkou domácnost. V přízemí se nachází společná kuchyně s jídelnou, společenská místnost a knihovna. Všichni se každý večer schází u masivního dřevěného stolu, aby společně povečeřeli.

Nikoho zřejmě nepřekvapí, že servírovaná kuchyně je vegetariánská. V knihovně jsem vedle knih typu „Život v komunitě“ nebo „Jak chovat slepice“ dokonce napočítal přibližně třicet vegetariánských kuchařek. Přestože na svých zahradách komunita pěstuje nespočet zeleniny, soběstačná není. Všechny potraviny, které jsou donuceni dokoupit, pocházejí ale výhradně z jiných farem nebo speciálních bio obchodů. „Prodáváme malé množství salátu do místního obchůdku ve vesnici. V minulosti jsme prodávali salát do restaurace v Exeteru. V současnosti ale pěstujeme hlavně pro nás samotné,“ vysvětluje Lucy.

Elektřinu zajišťuje větrná jednotka, která se nachází na kraji areálu a pokrývá přibližně třetinu celkové spotřeby energie, a několik solárních panelů na střechách. Dům není napojen na kanalizaci a využívá vlastní odpadní systém. Odpad je filtrován pomocí rákosí, přičemž tekutina je zavedena do malého rybníčku a pevný odpad je využíván jako hnojivo.

Komunita jako malá firma

Svou velikostí komunita a její majetek připomínají malou firmu. Je jasné, že potřebuje systém. Jak to tedy funguje? „Členové komunity se scházejí každý týden na setkáních, při kterých diskutují. Rozhodnutí jsou schvalována na základě konsensu. Podskupinám pro zahradničení, stavbu nebo administraci je však dána volnost k dosahování jejich cílů. Rozhodnutí ohledně práce, která musí být udělána, jsou schvalována na setkáních. Pokud se naskytnou větší úkoly, zjistili jsme, že společná práce je mnohdy velice urychlí a nakonec to je i zábava. Všichni členové se podílejí na pracích v domácnosti tak, jako všude jinde. Někdy jsou návštěvníci překvapeni, že nemáme směny a že si práci rozdělujeme rovnocenně. Zkoušeli jsme několik způsobů organizace práce a občas je stále diskutujeme,“ říká Lucy.

Členové komunity chodí, jako všichni ostatní lidé, do práce. „Musíme platit nájem, jídlo a další normální účty. Většina nás je částečně zaměstnaná, někteří jsou nezaměstnaní, v důchodu nebo rodiče na plný úvazek. Obecně zjišťujeme, jak složité je nechat se zaměstnat, protože pak nezbývá dostatek energie na práci doma. Máme mezi sebou žurnalistu, učitelku, kurátorku v muzeu, maséra, řidiče autobusu, zahradníky, zedníky a malíře, automechanika nebo IT specialistu. Pořádání kurzů a dalších aktivit generuje nějaký zisk, ale ne dostatečný, aby nás kompletně zabezpečil.“

Komunita kromě pravidelných workcampů, které pořádá jednou za šest týdnů, organizuje a nabízí i menší akce a služby. Zájemcům je k dispozici plocha na kemping nebo pokoj se snídaní. Koncem srpna zde zažijí dokonce i svatbu.

Stát se členem komunity Beech Hill může prakticky kdokoliv. Po několika návštěvách, kdy se zájemce rozhodne, že má opravdový zájem, se jednoduše nastěhuje. Zpočátku platí příspěvek na nájem a stravu, dokud se nestane oficiálním členem komunity, a tudíž i společníkem Beech Hill Property Holdings, který majetek spravuje.

Když jsem odtamtud před pár týdny odjížděl, byla minimálně jedna postel volná. Máte zájem?

www.beechhillcommunity.org.uk