Na oficiální facebookové stránce se netajíte svou láskou k Sicílii. Co vám na ní učarovalo nejvíce?

Lidé. Jejich způsob života, jak se dokáží bavit, byť jsou na tom finančně hůř než lidi u nás. Scházejí se na náměstích, aby si spolu zazpívali při karaoke, zatančili paso doble, zúčastnili se soutěže ve vaření špaget aglio olio a tak dále. Dále samozřejmě příroda, moře a historické památky.

Co jste dělala 17. listopadu 1989?

Zakládala jsem osvětovou besedu Český máj, tohle byla jediná demonstrace, kam jsem nešla, neboť ji organizoval Socialistický svaz mládeže.

Pomyslela jste někdy pod rouškou komunismu na emigraci?

Ne, tehdy ne, nejprve kvůli rodičům. Pak jsem poznala Olgu Havlovou a přijala její postoj k emigraci. Dnes bych neváhala a odešla žít jinam.

Za léta cestování jsem poznala, že je hodně hezkých míst na Zemi. Během života v demokratickém světě jsem pochopila, že svobodu upřednostňuji před jistotou. Kdyby se to tady zvrtlo, odcházím kamkoliv, kde nevládne totalita.

Považujete současný nárůst obliby KSČM za alarmující?

Ano, ale ještě více nárůst korupce a politického pletichaření. Krade se napříč politickým spektrem, a to ve velkém. Všichni se tváří, že nikomu nejde nic dokázat. Ta bezmoc je alarmující.

Našeho bývalého prezidenta Václava Klause jste se nebála veřejně kritizovat. Jak hodnotíte současnou situaci na Hradě?

Nehodnotím ji, jednak jsem pana Zemana nevolila a za druhé: hodnotí ho dostatečně jiní i za hranicemi naší země. Někdy mám pocit, že mu scénář píší Monty Python nebo Rickey Gervais.

Přes léto se vaše one woman show Hvězda hrála na vyšehradské letní scéně Studio DVA divadla. Jaké je vystupovat pod širým nebem?

Je to fajn, taková zvláštní uvolněnější atmosféra, mám s tím velké zkušenosti. Několik let jsem zpívala s harmonikářem Václavem Koubkem, bratry Formany a Lenkou Volfovou na Střeleckém ostrově, po republice i v zahraničí staré pražské a kramářské písničky na takzvané divadelní pouti.

Představení Hvězda bylo ovšem koncipováno do uzavřeného prostoru, který mu sluší více, ale i tak to bylo prima. A náročné! Parníky, zvony z nedalekého kostela, vlaky, tramvaje, vše se musí vzít do hry. V tom je to zase naopak ozvláštněné.

Představení Hvězda i Baronky, ve kterých v současnosti účinkujete, jsou inscenace o minimu herců. Ve Hvězdě vystupujete sama, v Baronkách po boku Zuzany Bydžovské. Jaké klady a zápory „samota“ na jevišti přináší?

To je příliš obšírná odpověď na to, aby mohla být považována za seriózní. Když to zjednoduším, nikdo vám nic nezkazí, ale nikdo vás z ničeho nevyseká. A naopak: dobrý kolega vás nenechá ve štychu, ale špatný je pro vás zátěží. Někdy může být jednomu smutno, ale moje hra je založena na kontaktu s diváky, necítím se sama. Lidi, co na mne chodí, mne nabíjí.

Máte za sebou desítky rolí před kamerou i před diváky v hledišti. Přirostla vám nějaká obzvlášť k srdci?

Těch je hodně a já nechci žádné křivdit. Více než role mne ale ovlivnila spolupráce s herci jako byla paní Stella Zázvorková, Bolek Polívka, Bob Klepl, Olda Kaiser, Iva Janžurová, Vláďa Javorský, Simona Stašová, Jirka Bartoška, ale i spisovatel Arnošt Lustig a jiní.

Musela jste někdy přijmout roli, která se Vám příliš nezamlouvala?

Ne, takovou jsem nevzala ani za „komančů", ani za kapitalismu. Neříkám, že všechny byly vysněné a že dopadly dobře, ale to se předem nikdy nepozná.

Jako známá herečka máte dozajista mnoho osobních zkušeností s médii. Souhlasíte s názorem, že úroveň české žurnalistiky upadá?

To nedovedu posoudit, nežila jsem za první republiky, ani za války, narodila jsem se koncem padesátých let, lehce jako děcko lízla šedesátá leta bez cenzury a hodně zažila cenzurovanou normalizaci sedmdesátých a osmdesátých let.

Pak přišlo uvolnění a opět zmizela cenzura a nastalo tržní hospodářství, tedy nabídka-poptávka a poptávka-nabídka. Je to začarovaný kruh. Klesá úroveň čtenářů a pokleslá média dělají vše, aby je uspokojila a měla velké tržby. Tím z nich ale dělají ještě větší pitomce. A tak pořád dokola. Nečtu to, mám svůj Respekt, Hospodářské noviny, své oblíbence Taberyho, Macháčka, Šídla a další.

Advent je v plném proudu. Jak vypadají Vánoce u Holubů? Díváte se na Štědrý den na Pelíšky?

Na Pelíšky? Oni je dávají? My už máme vše připravené den předem, jen dosmažíme pár kousků kapra, sedíme, povídáme, rozdáme si dárky, užíváme se navzájem, ale možná dojde i na Pelíšky, podle toho v kolik budou.

Možná letos půjdu na půlnoční, uvidíme. Nerozhoduju o tom sama, už dávno je můj hlas pouze poradní, stejně jako ostatních členů naší smečky. Ať budeme dělat cokoliv, těším se na to. Máme se moc rádi a nelžeme, to je pro mne nejkrásnější dárek. 

Foto: Karolína Holubová