Podle rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy mělo být Gymnázium Evropská zrušeno, ale nakonec, díky vám, dalším profesorům a iniciativě vašich žáků, přehodnotil magistrát svůj názor a škola tak otevře v září další ročníky. Proč měla být škola zrušena a co si myslíte o názoru magistrátu vy?

Ten motiv, proč mělo být zrušeno, jsme se vlastně nikdy nedozvěděli, protože na přímou otázku „proč zrovna naše gymnázium“ jsme prakticky odpověď nedostali. Jen takovou tu obecnou – že jde o optimalizaci středního školství a že se tedy musí šetřit a že se budou rušit některé třídy na různých školách včetně našeho gymnázia. Ale proč jsme to měli být vlastně my jako jediné estetickovýchovné gymnázium v Praze, které ve čtyřletém cyklu nabízí kombinaci hudební a výtvarné výchovy, tak to nám nikdo nebyl schopen říct. Magistrát ani dokonce nikdy nezveřejnil jejich program optimalizace. Nejprve přišel papír o zrušení a teprve potom se ukázalo, že by se měla zveřejnit nebo dopracovávat nějaká koncepce. Takže to byl spíš takový pokus něco velmi chaoticky nadhodit. Dotklo se mě to, protože tuhle školu mají jak kantoři, tak studenti rádi, má takové specifické milieu právě asi tím, že jde o školu uměleckou, je tu příjemná tvůrčí atmosféra. Jen tak se vám nestane, že procházíte o přestávce po chodbách a slyšíte, jak v několika třídách studenti hrají na klavír. I oni svůj názor vyjádřili jasně na jednom z plakátů s nápisem „Škola ztratí duši“.

Museli jste vynaložit hodně úsilí, abyste magistrát přesvědčili. Jak to všechno začalo a byl jste to vy, kdo začal jednat jako první?

Zase abych nepřeceňoval svoji roli, tohle si organizovali studenti. Začali s vylepováním plakátů a všechno to připomínalo trochu listopad 1989. Dokonce se potom, když jsme měli první demonstraci na Vítězném náměstí, objevilo heslo „Osmnáctý prosinec je náš sedmnáctý listopad“. To zpívání koled si vybrali studenti sami. Pakliže potřebovali s něčím pomoct, tak jsem jim byl vždycky k dispozici.

A co média? Zajímala se o to, co se děje na vašem gymnáziu?

Ano, měli jsme to štěstí, že mediální ohlas se nám podařilo vzbudit, myslím, že to byla jedna z těch složek, která nakonec přinutila magistrát ke změně rozhodnutí. Jak tedy tisková agentura ČTK, tak i Česká televize, která o nás vysílala jednu reportáž v prosinci, stabilně nás potom vysílala televize Metropol, která byla na obou demonstracích.

Vypadalo to, že s magistrátem nic nehne, dokud neproběhla ve škole stávka. Jak jste se k tomuto protestu studentů stavěl? A jak se tvářil na situaci ve škole ředitel?

Já jsem stávku podporoval, protože to byl poslední, krajní prostředek. Ředitel školy samozřejmě z pozice své funkce má určitou odpovědnost, takže se dá pochopit, že se mu to moc nelíbilo.

Plánujete do budoucna jako škola nějaká vylepšení, abyste potvrdili, že jste kvalitní gymnázium, a případně nalákali další zájemce?

Já doufám, že se nám to podaří. Plánujeme spoustu různých akcí, připravili jsme i nové placky s nápisem „Gymnázium Evropská žije“, tisknou se plakátky, připravují se takové studentské skupinky, které budou obcházet základní školy, kde budou představovat naše gymnázium, aby sem nalákaly další adepty a hlavně uklidnily ty, kteří zájem měli, ale teď si říkají: „Jo, ta Evropská, oni ji mají přece zrušit,“ a třeba ještě nezaregistrovali, že tomu tak nebude. Nebo uklidnily hlasy rodičů, kteří říkají: „Počkej, to je ta škola, kterou mají rušit, tak tam radši nepůjdeš, kdyby to náhodou opravdu zrušili.“ Tak snad se nám podaří uklidnit ty váhavé nebo ty, kteří se lekli, a přeci jenom je přimět k tomu, aby s důvěrou nastoupili do prvního ročníku. 28. února budeme mít akci v Divadle Spejbla a Hurvínka, kde budeme představovat to, co ta škola dělá, prostě to, co umíme. Budou tam výtvarné práce studentů, fotografie, jak z demonstrací například, tak i jiné, a bude tam zpívat školní sbor a zahraje školní orchestr. Takže to bude taková pěkná pozvánka pro případné zájemce o studium.

Někteří lidé tvrdí, že školy s uměleckým zaměřením jsou k ničemu a jejich studenti se v praxi stejně uplatní většinou nakonec úplně jinak, než by se očekávalo. Co byste těmto lidem vzkázal?

Tak zaprvé, že Gymnázium Evropská není umělecká škola. My jsme gymnázium, a proto máme vzdělání všeobecné. A pokud jde obecněji o umělecké školy, tak to platí o všech školách, že se lidé většinou rozhodují až po škole, co tedy budou doopravdy dělat. Často se stane, že se minou s tím svým vzděláním, a to platí třeba i o absolventech pedagogické fakulty. Dosáhnou magisterského diplomu, ale potom se věnují pracím v bankách, v institucích a na úřadech.

Pro koho je podle vašeho názoru gymnázium s esteticko-výtvarným zaměřením vhodné? Vyplatí se studium všem, nebo spíše jen studentům, kteří by se později rádi věnovali studiu nějakého uměleckého oboru?

Ne že by se tu nestudovaly předměty přírodovědné anebo že byste strádali, kdybyste byli takhle zaměření, ale naše gymnázium je spíše určeno pro studenty humanitně nebo přímo umělecky orientované. Nemusí se potom nutně věnovat umění – ať už výtvarnému, nebo hudbě nebo nějakým příbuzným oborům. Většina našich absolventů nakonec skončí na normálních vysokých školách. Máme všeobecný program, ale studenti jsou kultivováni, neboť jim to umožní dál rozvíjet jejich koníček. Když třeba rádi malují, mají talent, tak jdou do té výtvarné třídy, tak tam se dozvědí takové věci, jako co je třeba perspektiva nebo nějaké dějiny umění a podobně. A když potom třeba budou chtít studovat historii, tak si odsud odnáší nějaké povědomí o dějinách umění a hezky se jim to propojí. A u hudebníků je to totéž. Buď jdou po našem gymnáziu studovat nějakou konzervatoř, nebo nastupují třeba na akademie JAMU, HAMU a podobně. Máme tady dokonce i herce, tedy spíš herečky, a někdo od nás odešel dokonce na FAMU. Ale máme i absolventy na takových oborech, jako je jaderné inženýrství nebo medicína, biologie… Ale spíše je to otázka toho humanitního a uměleckého zaměření.

Jaké šance má student vašeho gymnázia, že se dostane např. na HAMU nebo nějakou jinou uměleckou vysokou školu?

Nepochybně šance má, protože tady získáte znalosti v obou směrech, jak vzdělání hudební, ale zároveň ještě výtvarnou složku z těch dějin umění. Nejsme primárně zaměřeni na nějaký hudební nástroj, to spíše na hudební teorii nebo na nějakou tu hudební historii, prostě takové to všeobecné povědomí. Měli jsme tady adeptku na minulém dni otevřených dveří, to bylo v listopadu, kdy jsme ještě nevěděli, co se na nás chystá. Ta žákyně říkala, že by chtěla jít studovat operu, ale ne přímo jako zpěv, spíše jako režii nebo dramaturgii, zkrátka věnovat se opeře z takové té jiné stránky, a to si zrovna myslím, že by zrovna pro ni tohle byla ideální škola.

Učil jste nějaké studenty, kteří jsou dnes známými umělci?

Měli jsme tady velice talentovaného houslistu Jakuba Vernera, který hraje v rodinném Verner Collegiu. Často koncertují, i třeba charitativně, a bývají vidět na adventních koncertech v České televizi. Ale já zas nemám tak dlouhou historii na gymnáziu, aby mýma rukama prošlo hodně takových osobností, ale máme tady z těch absolventů taky studentku, která byla oceněna ve Spojených státech a věnuje se teď výtvarnému umění.

Myslíte, že je správně, že se u nás v Čechách oproti Americe jen zřídkakdy kupují hudební CD či filmy a stahování filmů a hudby z internetu je tu naprosto běžná věc?

No tak teď jste trefila moji Achillovu patu, protože já jsem ještě z generace, kde jsme nějakou úctu k autorskému právu moc neměli. Proč? Jednak ty západní desky, to se sem dostávalo všelijak, a když měl někdo doma nějakou hezkou desku, třeba z Německa nebo si ji přivezl z Maďarska, když tam byl s rodiči, tak jsme si vzali magnetofon a takové ty audiokazety a prostě se to nahrávalo a nahrávalo, dokud bylo alespoň něco trochu slyšet. Takže v naší generaci je takováhle mentalita, že hudba je od toho, aby se kopírovala. Ale teď, když člověk vidí, že může zasáhnout do vývoje nějaké kapely tím, že oni vydají CD a to se bude někde sdílet nebo vypalovat, tak si říká, že to zrovna asi není nejrozumnější postoj.

Jak byste na závěr nalákal všechny zájemce o studium na vašem gymnáziu? Proč studovat zrovna u vás?

Má-li to být krátké, tak bych řekl, že jestli chtějí mít všeobecné vzdělání, jestli chtějí chodit do školy a nebát se ráno vstávat a stresovat se, co je zase potká, chtějí se naučit něco z výtvarné nebo hudební větve a učit se v rodinném prostředí, tak ať jdou na Evropskou – to jim můžeme nabídnout.

Děkujeme za rozhovor a přejeme, ať se gymnáziu od této chvíle už jen daří!

Podívejte se také na krátké video o Gymnáziu Evropská, které natočila právě jedna jeho bývalá studentka: