Zákaz jednorázových igelitek navrhl minulý rok komisař pro životní prostředí Janez Potočnik kvůli jejich nepříznivému vlivu na životní prostředí. Komise odborníků na životní prostředí potvrdila, že jejich zrušení by na něj pozitivně zapůsobilo, výsledky studie ale poukazují na to, že by došlo k narušení pravidel evropského vnitřního trhu i mezinárodního obchodního práva. Jako další argument se nabízí problém nezaměstnanosti. Změna by totiž o práci připravila 17 500 lidí, kteří pracují v 275 podnicích vyrábějících igelitky v celé unii.

V rámci snížení užívání jednorázových plastových tašek loni Potočnik  zvažoval i jejich zdanění nebo hovořil o pobídkách pro častější užívání tašek, které se dají ekologicky odbourat. Návrh autorů studie zase říká, že zakázáno by mělo být bezplatné vydávání takových tašek nebo sáčků. Jejich cena by se přitom měla pravidelně zvyšovat, aby si na ni spotřebitelé časem zvykli.

Z údajů komise vyplývá, že jeden Evropan v průměru spotřebuje za rok přibližně 500 jednorázových igelitek. Ty se ale v přírodě drží desítky až stovky let. Roku 2008 Evropa vyprodukovala množství tašek, které by odpovídalo váze dvou milionů osobních aut, konkrétně 3,4 milionu tun.

Životní prostředí by si mělo od takové zátěže oddechnout, nicméně zákaz igelitek? To si většina z nás asi jen těžko dokáže představit. Problematika negativního vlivu plastů navíc rozhodně nekončí u plastových sáčků nebo tašek, ale je mnohem rozsáhlejší, už proto se nabízí otázka, nakolik by se problém vyřešil a zda by nebylo vhodné se k němu postavit z jiného úhlu. S taškami by ovšem lidé měli nakládat rozumněji.