Nedovolím si spát v delších časových intervalech, než jsou dvě hodiny, musím totiž pravidelně kontrolovat, jestli si mě někdo nepřidal do přátel a jestli mi přátelé neokomentovali ty nové fotky z dnešního odpoledne, které jsem strávil v obchodním centru.

Sednu si k počítači, otevřu prohlížeč, napíšu facebook.com, přihlásím se a v tu ránu propadám v nespoutanou euforii, protože mám 12 nových žádostí o zařazení mezi přátele a 43 nových komentářů k mým odpoledním fotkám. Mých 2428 přátel mě opět nezklamalo a opět se mezi nimi našli tací, kteří mé fotky dokázali náležitě ocenit. Jako poděkování napíši status: „Mocinky moc Vám všem děkuji, mám Vás všechny moc rád!“. Ještě musím zkontrolovat, co se děje nového na hlavní stránce a jestli už se Klára s Romanem dali do vztahu a jestli Klára už není v komplikovaném vztahu a Roman ve stavu je to složité. Do toho už mi vyskakuje patnáct okének na chatu, tak musím rychle odepisovat.

Předem se však všem musím omluvit, že jim nemůžu poslat smajlík s pusinkou, protože klávesa hvězdičky je tak opotřebovaná z neustálého používání, že už jí nelze zmáčknout. Doufám jen, že mi všichni odpustí a nebudou si myslet, že se na ně zlobím. Pečlivě každému z nich odepisuji na jejich otázku: „Jak se máš?“ a trpělivě vyhlížím malou ikonku, která značí, že přítel píše.

Pomalu se mi zavírají oči, ale já si prostě nemohu dovolit jít spát, nemohu jen tak ukončit konverzaci na chatu bez toho, abych se s každým zvlášť nerozloučil a hlavně, co kdyby náhodou někdo přidal další komentář a já mu na to nemohl odepsat, protože se budu věnovat tak nepodstatné věci, jakou spánek je. Únava mě už zmáhá, téměř nevidím na monitor, když v tom se najednou objevila tolik očekávaná červená ikonka s nově vloženým komentářem. „Juchů,“ zvolám, ale co se to stalo? Ono je ráno? A já u počítače usnul bez toho, abych na komentář odepsal a ani jsem se s nikým nerozloučil? Nééé, všechno je špatně, budou se na mě zlobit, selhal jsem...