Diskuze pod nejrůznějšími články zažívají v posledních letech obrovský boom. Prakticky všechna česká zpravodajská média tak umožňují čtenářům zapojit se do dané problematiky. Každý může napsat svůj názor a rozvířit tak debatu. Problém však nastává, když je daný názor úplně mimo realitu, je nevkusný a člověk, který ho napsal, patrně neví, co je svědomí a pokora.

Dříve jsem si toho v oněch příspěvcích nevšímal, nebo spíše můj teenagerský mozek odmítal přijímat jakoukoli myšlenku, ať chytrou nebo hloupou. Stále jsem měl totiž pocit, že těch chytrých je více a ty – řekněme – méně nadané s přehledem usadí a nemá smysl se tím nikterak zabývat. Teď se můj pohled na věc radikálně změnil.

Má potřeba popsat, co si doopravdy myslím, tak vzhledem k úrovni některých diskutujících nabrala na intenzitě natolik, že si nemohu pomoci. Možná se nabízí otázka, proč čtu něco, co mi vadí. Má odpověď by byla, že vlastně nemám ani žádný jiný důvod, než že prostě doufám, že po rozkliknutí názorového fóra nenajdu neetický plevel, ale ucelený pohled na danou věc viděný jinýma očima, který by mě mohl jakkoli obohatit.

Toho se však až na výjimky nedočkám. Stále se musím prokousávat hromadou hloupostí, kvůli kterým se rozpálím do běla, a na ty trefné příspěvky už se ani nedostane. Je jasné, že někteří diskutující si urážkami léčí své komplexy a nenaplněná přání a mají „koule pouze přes internetový kabel“. Mám však dojem, že jich stále přibývá.

Uvedu jeden příklad za všechny. Nedávno jsme se dozvěděli o smrti fotbalisty Václava Drobného. Tajně jsem doufal, že v diskuzi pod touto velmi smutnou zprávou na hlupáky nenarazím. Mýlil jsem se. Hlupáci jsou prostě všude a za příspěvky „Stop umělému zasněžování!“ nebo „Nemá jezdit ožralej,“ by jejich pisatelé zasloužili povinnou návštěvu u psychiatra. I když v takovém případě by se další diskutující ozvali nějak takhle: „A kdo jim jako toho psychiatra zaplatí?“

Inu, internetové diskuze jsou bezvýchodný začarovaný kruh.