Španělsko, jak se zdá, se řítí do problémů nebývalých rozměrů. Během týdne prudce stouply úroky na jeho dlouhodobé dluhopisy a ve čtvrtek už investoři u desetiletých dluhopisů požadovali úrok 5,8%, což je stejná částka, jako v listopadu 2011, tedy těsně před tím, než zasáhla Evropská centrální banka a podpořila španělskou ekonomiku biliónem eur. Tato situace vyvolala oprávněné obavy z další prohlubující se krize.

Co v reálu požadavky na vyšší úrok znamenají? Velmi se prodraží financování španělského státního dluhu a země se tak řítí do hluboké recese, která může naplno propuknout během příštího roku. Podle současných odhadů totiž bude muset řešit stále stoupající nezaměstnanost, rostoucí potíže v bankovním sektoru, postupný ekonomický pokles a na druhé straně rostoucí nároky na finance. Není to moc pěkná kombinace.

Španělsko se však zatím tváří, že žádné závažné problémy neexistují. Evropskou unii o pomoc nepožádalo, ale vzhledem k současným vyhlídkám může být žádost jen otázkou času. Také ministr hospodářství Luis de Guindos zatím popírá, že by země pomoc potřebovala stejně tak jako Řecko či Irsko. Doslova se vyjádřil: „Španělsko je ve stavu překonat problémy samo.“Přesto však uznává, že stávající finanční situace není z dlouhodobé perspektivy únosná.

Otázkou tedy zůstává, jak chce Španělsko blížící se krizi zmírnit. Španělé se možná bojí toho, že přiznání krize by jejich situaci ještě zhoršilo, ale popírat problémy do poslední chvíle asi také není nejlepší nápad. Faktem je, že problémy, kterým Španělsko čelí, nejsou záležitostí několika málo dní, ale jedná se o trvalý stav, který bohužel dlouho nikdo dostatečně neřešil. Větší zásahy v počátku krize by byly možná vhodnější, než zachraňování zbytků ekonomiky na poslední chvíli.