Zapínám počítač, klikám na ikonu zasekaného Chromu a trpělivě čekám, až se se šnečí rychlostí načtou stránky s inzercí. A takto si skočím v týdnu prohledat web několikrát. Většinou se stejným výsledkem – kde nic, tu nic. Co si počít, když jste stále nezletilí? Nepustí vás k pokladně ani na noční. Čímž se inzeráty početně zredukují a opět nemáte nic moc na výběr. Do mekáče? Děkuji pěkně, nikterak netoužím koupat se ve volném čase v přepáleném tuku. Co takhle prodejkyně kosmetiky? Nemyslitelné, sama jich znám nejméně pět. V poslední době se nějak přemnožily. V Česku můžete narazit na dvě sorty lidí - Oriflame nebo Avon Lady. Někteří výjimeční jedinci bývají dokonce obojí.  Myslím, že svět má těchto služebníků již dostatek. A tím se seznam opět zmenšuje. Další nabídky, co hledají „brigádníky na prácy“, zavrhuji už při prvním pohledu, kdy mi tragičnost gramatiky vypálí oči. Opravdu je tak těžké zapnout si autocorrect?

Ovšem neúspěchy při hledání zaměstnání nejsou ani zdaleka způsobeny vybíravostí, ale spíše groteskností některých podmínek pro přijetí na pozici. Proč je nutné, abyste byli mužem, když máte jen pobíhat po ulici v podobě mrkve a rozdávat letáčky na všechny strany? Evokují snad chlupaté nohy kořeny a zákazník má pak díky tomu pocit čerstvosti surovin?  Když jsem tuhle vyslovila zájem o odklízení dřevin, firma odpověděla: „Jste si vědoma fyzicky náročné práce?“ Tak neadekvátní reakci jsem nečekala. To mají dojem, že si nejsem schopna dostatečně uvědomit, o co se jedná? Já po nich jen žádám bližší informace a oni mi oplatí zpochybňující otázkou. Přijde mi neskonale hloupé stanovovat podmínky ohledně pohlaví. Sice je to méně pravděpodobné, ale odkdy je jasně dáno, že žádná žena neumí opravit vodovodní potrubí či pracovat s křovinořezem?  Další nepochopitelnou věcí je požadování určité míry vzdělání ve sférách, kde to opravdu není potřeba. Přemítám, ovlivní výuční list kvalitu roznášky novin do schránek? Nepřijde mi. Také jsou skvělé případy, kdy hodinu po zveřejnění inzerátu zkontaktujete pověřenou osobu a vy nekonečně dlouhou dobu čekáte. Když tu se vám po čtrnácti dnech ozve, že už je vše bohužel obsazeno. Jak milé. Avšak člověk musí být rád i za tu odpověď, někteří se na ni nezmůžou nikdy.

Tím se možnosti neuvěřitelně zkrátí a pak si mezi těmi tragédiemi má někdo vybrat. Nelítostně celé dny googlíte, až vám nakonec nezbývá nic jiného, než otravovat v obchodech po celém městě, zda nepotřebují někoho na utírání prachu. Rodičů se pravidelně tážete, jestli by se u nich v práci pro vás nenašlo nějaké místo, a z přátel se stává konkurence, před kterou je radno mlčet.

A tak začíná boj studentů o práci.