Herman Van Rompuy neměl žádného protikandidáta, proto jeho znovuzvolení do druhého funkčního období není překvapivé. Je to zároveň ale jeho poslední období, proto budou za dva a půl roku muset představitelé všech členů EU najít nového člověka pro tuto funkci.

Herman van Rompuy bývá označován za prvního úředníka Evropy, ostatně v tomhle smyslu se na jeho adresu vyjádřil český premiér Petr Nečas. Není vidět v médiích, nepoutává pozornost, nepořádá tiskové konference, nezve si „na kobereček“ předsedy vlád zemí, kterým se některé kroky unie nelíbí.

Jednou z funkcí předsedy Evropské Rady, nebo neoficiálně prezidenta Evropské unie, je předsedání a volba programu jednotlivých zasedání rady. Například na tom současném se účastníci zabývají především Českem a Velkou Británií, které nechtějí podepsat smlouvu o rozpočtové odpovědnosti. Dalšími tématy by měl být přístup Srbska do unie nebo oficiální jednotné stanovisko Evropské unie vůči dění v Sýrii.

Van Rompuy do chodu Unie nezasahoval, snažil se pouze vyhovět všem státům v tom, co chtěly říci a prosadit. Sám o sobě řekl, že není „pozorovatel ani diktátor, ale odborník na moderování diskuse“. Diskusi moderoval nejspíš dobře, hlavy států si na něj zdá se nestěžovaly. Dokázal najít rovnováhu mezi tlaky a požadavky silných států a obavami těch slabších, což je nejspíš ten důvod, proč byl zvolen znovu.

Proslýchá se samozřejmě i ledacos jiného, například že byl vybrán pro svou nenápadnost a nevýraznost, nedostatek sexappealu a původ v malé zemi, která nemá velký vliv. Jsou to jistě zajímavé spekulace, ale pravděpodobně liché. Ve skutečnosti je nejspíš pouze schopným úředníkem, který netouží po světle reflektorů a mocensky-osobnostních sporů s osobami jako je Angela Merkelová, a tak prostě dělá svou práci.