Když se řekne půlnoční premiéra a přidá se k tomu ještě megafilm Hobit, většina z nás si představí tisíce lidí mačkajících se v hale nějakého multikina.

Když se však řekne půlnoční premiéra Hobita v BIU OKO, znamená to naopak pohodu a klid, skleničky místo plastových kelímků s brčkem, usměvaví lidé místo kabonících se zlobrů hledajících své místo mezi sedadlem B28 a M12 a hlavně pouze pětiminutovou frontu na dámských toaletách po skončení filmu.

Malá kina mají oproti velkým multiplexům několik zásadních výhod. Třetí gong oznamující začátek filmu utichl, před plátno předstoupil jeden z organizátorů a všechny mile uvítal. Čtyři největší znalce Tolkienova díla odměnil knižními tituly, mezi kterými samozřejmě nemohl chybět ani Hobit. Nejhodnotnější dar, samotný prsten, který vládne všem, získal ten, který ho takovou dobu postrádal – Glum, chlapec v bederní roušce a silonkou na hlavě, která však celkovému převleku dodávala onen nepostradatelný tón.

Nakonec se tedy setmělo a nádherná novozélandská příroda nás uvedla do skoro tříhodinového filmu. Už po pár minutách jsem se utvrdila v tom, že menší kino bylo správnou volbou pro takovýto zážitek – v sále bylo ticho a tma. Nikdo nepřežvykoval popcorn, neusrkával ze své litrové koly a rozhodně nikdo neposílal horlivé sms svému kamarádovi. Mohli jsme si tedy dokonale vychutnat i ty nejtitěrnější detaily filmu.

Film byl promítán v „obyčejném“ 2D formátu s českými titulky. Nebolela mě tudíž již po půl hodině hlava a mohla jsem si vychutnat originální zvuk v jeho nejlepší kvalitě. Nejvíce jsem asi tento fakt ocenila při scéně, kdy se trpaslíci svými úchvatnými tenory rozezpívali.

Po pravdě si ani nechci představovat, jak by píseň zněla v dabované podobě.  Dvě hodiny čtyřicet devět minut uběhlo jako nic. Za celou dobu nikdo nevyrušoval odcházením ze sálu, přihlouplými poznámkami a, což jsem velmi ocenila, dřevěné sedačky neumožňovaly člověku nad vámi provádět vám nechtěnou masáž zad. Slečny v šatně (šatna je další a rozhodně nezanedbatelnou výhodou BIA OKO) byly rychlé a ochotné a venku jste se nemuseli prát o poslední volný taxík. 

Na závěr bych to tedy shrnula asi takto: Malá kina u mě v souboji velkých premiér vyhrávají na plné čáře.