V současné všeobjímající atmosfeře politické korektnosti každou chvíli vypluje na povrch další věc, která někomu hrozně ubližuje či škodí, a proto by se měla co nejrychleji zrušit, zakázat či vytlačit. Vidíme to všude. Aktivisté se mohou posrat, když v počítačové hře, která se má odehrávat na našem území v období středověku, nejsou žádní černoši. Nejuřvanější a nejdebilnější exemplaře lidské rasy ublíženě upozorňují, že v muzikalu Bídníci (jehož postavy jsou z velké části permanentně na pokraji smrti hladem), "není ani jediný člověk s alespoň mírnou nedváhou", což samozřejmě diskriminuje naše milé obtloustlé spoluobčany.

V podobném duchu se tradičně nese patetické kritizování štíhlých modelek, protože jsou štíhlé. Zdálo by se, že zde není žádný problem. Modelingu se většinou věnují lidé, jejichž vzhled je velmi dobrý, a proto se na ně lidé chtějí dívat a tolik jim nevadí reklamy, kterým jsou spolu s tím vystaveny. Naproti tomu například tlumočníci bývají z pochopitelných důvodů lidé ovládající jazyky, které jejich zákaznící neovládají. Přestože by nikoho nenapadlo prosazovat najímání analfabetických tlumočníků a perzekvovat ty, kteří preferují tlumočníky vzdělané, objevuje se velké

množství autorů ubohých kampaní prosazujících obsazování "normalních lidí" a vřískajících, kdykoli vidí štíhlou modelku vykonávat činnosti typické pro štíhlé modelky. (Samozřejmě, každý si pro svůj produkt může vybrat model (modela, modelku), který se mu zamlouvá. Ale pokud chcete kritizovat firmy za to, že jejich modelky odpovídají společností přijímanému idealu krásy, jděte laskavě někam.)

Fikce a modely jako zabijáci dětské duše

A to už se dostáváme k dalšímu často omílanému tematu pseudosocialních debat: hračky, konkretně panenky v čele s Barbie. Dav uřvaných "ochránců dětí" v čele s manipulatory hřejícími si svou politicky korektní polívčičku se dožaduje bojkotu standardních barbín a jejch nahrazení "realistickou Barbie" (pojmenované podle svého skromného stvořitele Nickolaye Lamma "Lammily"), která má proporci připomínat "průměrnou americkou devatenáctiletou ženu". Kromě toho, že mě trochu udivuje fakt, že tato "průměrná Američanka" je štíhlá a má bílou pleť, mi celý tento koncept připadá podobný tomu, kdyby někdo chtěl vyrobit vázu s tím, že to má být průměrná váza. Ne průměrně velká, průměrně pevná, průměrně hezká nebo třeba průměrně drahá. Prostě průměrná. A oběti klasické Barbie, které se tímto snažíme chránit? Malé holčičky, které jsou považovány za dementní stvoření bez vlastního názoru či opravdového životního vzoru, která si nevyhnutelně budou organizovat život podle plastové panenky, o které dobře vědí, že má nerealistické proporce (nebo jsou tak hloupé, že si to neuvědomují). Tenhle popis bohužel na malou skupinu dívek opravdu sedí. Z těch by se ale téměř určitě staly úplně stejně ohavné fifleny, jako z nich prý "dělá Barbie", i kdyby jejich jedinou hračkou bylo auto z krabice od bananů.

Ale, koneckonců, proč se tomu bránit? Pokud jsou děti opravdu tak hloupé, nesvépravné bytosti, mělo by jim být za každou cenu zabráněno ve vytváření nerealných scenařů pro činnosti založené na nerealných předpokladech (neboli hraní), kterému se naše ubohé děti oddávají každý den. Po Barbie s nerealistickými proporci musí být z života dětí odstraněno vše nerealistické.

Pětiletá dívka vám tvrdí, že je princezna? To chce studenou sprchu. Není přece šlechtična, takže princeznou není a asi ani nikdy nebude! Pravděpodobnost, že se jí stane, je menší, než pravděpodobnost, že dosáhne těla Barbie! (Tomu se totiž totiž pomocí drastických operací a jiných zásahů velmi malé procento žen opravdu přiblížit může.) Nakreslila se na obrázku se zlatými vlasy? Zakročte! Přirozeně se u lidí nevyskytují a přece byste něchtěli, aby si kvůli tomuto nesmyslnému idealu krásy zničila vlasy barvením a jinými procedurami! Na hraní povolte jen panenky, které jsou prokazatelně kopií existujícího dítěte nebo existující ženy, která ale nesmí být přehnaně hezká. Nejvíce dítěti prospějete, když jeho panenky budou připomínat skutečné průměrné nebo medianové Američany. Od teď tedy prohlašuji panenky, které nemají nejméně dvacet kilo tuku navíc, za politicky nekorektní! A že si s nimi holčička nechce hrát? Ale jděte! To je tím společností vsugerovaným nesmyslným idealem krásy!

Vlastně, proč zůstávat u "holčičích" hraček? V duchu politické korektnost by přece všechny děti měly být úplně stejně nesvéprávné a debilní. Vrhněme se tedy nejprve na nesmyslně idealizované hrdiny. Co takový Spider-Man? Pokud děti vystavíte jeho vlivu, budou mít jistě v dospělosti komplexy a pocity méněcennosti, protože nemohou létat a ze zápěstí jim nevystřeluje pavučina. Těla superhrdinů jsou dalším zločinem proti dětskosti. Takhle přece většina lidí nikdy vypadat nemůže! V zájmu dětské bezpečnosti tedy od této chvíle nejen všechny panenky, ale i všichni superhrdinové musí připomínat průměrné Američany. Ale... ti přece většinou vůbec nejsou superhrdinové! Superhrdiny proto raději zrušíme a nahradíme je realistickými vzory, které místo nerealistického poletování kolem hořících budov a zachraňování (neralisticky!) krásných žen raději sedí v McDonaldu se svým průměrným tělem a průměrnou přítelkyní. (Mohou se modlit, aby "průměrný Američan" měl přítelkyni a aby jako on nemuseli zemřít na infarkt.)

Vize do budoucna

Vzhůru tedy ke světlým zítřkům, kde nerealistických reprezentací není a vzory povinně manipulatorem vytvořenému "průměru" se podobají. Pojďte, bratři a sestry, se mnou na pochod průměrnosti a realismu. Jen pozor dejte, jsteli vyšší a atraktivnější než průměr. Mohli bychom vám totiž přerazit nohy a polít vás kyselinou... Heil Mittelmäßigkeit!