Nacházíme se v Lidovém domě těsně po sečtení posledních hlasů letošních předčasných voleb. Jako v roce 2010 tu i přes volební vítězství není zrovna veselo. Předvolební stranická hesla o silné vládě a fungujícím státu znějí nyní tak trochu ironicky. ČSSD opět získala mnohem nižší výsledek než očekávala a je jasné, že se bude hledat viník celé situace. Bohuslav Sobotka sice nepředvádí teatrální, zrhzený výstup jako před lety jeho předchůdce Jiří Paroubek, ale zrovna dvakrát dobře nevypadá. V rozhovoru pro Českou televizi těžko hledá slova a výmluvný snímek, který zachycuje utírání jeho oroseného čela, vesele koluje internetem. V tuto chvíli si snad ani on nemyslí, že bude mít jeho předsedání sociálním demokratům dlouhé trvání, natož aby se třeba stal premiérem nadcházející vlády.

Když se ale přesuneme o den, dva dny dopředu, všechno je jinak. Sobotkova popularita a podpora nikdy nebyla větší. Pořádají se pro něj demonstrace, Facebook je plný jeho podporovatelů (veskrze mladých, kteří „socany“ ještě před volbami nesnášeli) a leckterý pravicový komentátor by si přál Sobotku za premiéra. Kdyby někdo natiskl trička s jeho obličejem (možná, že to i někdo udělal), prodávaly by se rychleji než trička s Che Guevarou a možná by je nosili i ti, co po Sobotkovi před pár lety házeli vajíčka.  Za všechno může nevídané politické diletanství od takzvaných pučistů v čele s Michalem Haškem, od kterého by takový amaterismus málokdo čekal.

Haškovi a jeho spojencům všechno hrálo do karet již delší dobu. Poté, co v létě Sobotka tak dlouho a jednoznačně vystupoval proti Rusnokově vládě, až ji nakonec za několik dnů potupně podpořil, se jeho předsednická židle začala povážlivě kývat. Celé sílící Zemanovské křídlo v čele s Haškem si mnulo ruce, dokonce i věčně usměvavý Zděněk Škromach přál „hezké sluníčkové dny“ na svém facebookovém profilu o něco častěji než dříve. Zeman, který se poslední půl rok choval k Haškovi jako k adoptovanému synkovi, ještě dlouho před volbami prohlašoval, že premiérem jmenuje toho, koho mu doporučí vítězná strana. Hašek navíc kandidoval v Jihomoravském kraji stejně jako Sobotka a v preferenčních hlasech ho dokázal porazit. Každému, kdo politiku trochu sleduje muselo být v sobotu po volbách jasné, že to se Sobotkou nevypadá dobře.

Nemá cenu rozebírat, co se stalo potom, všichni to víme. Hašek a jeho straničtí sympatizanti se nedočkavě a hlavně neuvěřitelně neohrabaně pokusili Sobotku sesadit a následně navíc lhali takovým způsobem, jakým rozbouřili dokonce i místní veřejné mínění, jež je na politické skandály všeho druhu za léta zvyklé. Karta se otočila, Sobotka se stal pánem situace a jeho naděje na premiérské křeslo nečekaně vzrostla, naopak Hašek musel nevěřícně kroutit hlavou, měl všechny trumfy, stačilo si přitom ještě chvíli počkat. Je až pozoruhodné jak se během několika dnů od Haška odvrátila masa jeho příznivců a stranických kolegů, která byla jěště v den voleb mnohem početnější, než ta Sobotkova. Je to jako byste vyhrávali zápas pět nula a v poslední minutě nastavení dostali šest gólů. Partu pučistů situace dovedla až k rezignacím na stranické funkce a už ani Zdeněk Škromach se neusmívá. 

A o co mi vlastně jde? Sobotka je i pro mě mnohem přijatelnější variantou nežli Hašek. Nevnímám to však jako nějaké vítězství dobra nad zlem, je to spíš Pyrrhovo vítězství v prohlubující se české politické krizi. Sobotka je po Dienstbierově prezidenském neúspěchu takovým jednookým králem české moderní levice nebo se jím spíše snaží být. Vnímám však jako důležité nezapomenout na jeho politickou minulost, tedy zejména vedení ministerstva financí v Grossově a Paroubkově vládě. Jako vystudovaný právník si v tomto resortu nevedl zrovna nejlépe a vysloužil si dnes již takřka zapomenutou přezdívku „Dluhoslav.“ Ještě legendárnější je jeho dosazení Jaroslava Tvrdíka do čela Českých aerolinií, které do té doby relativně úspěšné společnosti také dvakrát neprospělo. Sobotkovo setrvání nevnímám jako žádné velké vítězství ani pro ČSSD, natož pro českou politickou scénu, není proto potřeba ho některak oslavovat. Na druhou stranu bude Sobotka snad sloužit jako levicový Zemanův protipól a zkušený politik, který se neuchylí ke snadným, v horším případě extrémním řešením, jež si česká společnost žádá bohužel stále více. Musíme se prostě spokojit s málem a země, kde se dost možná stane premiérem Bohuslav Sobotka, se musí s málem spokojit dvojnásob.