Žijeme (a)sociálně! facebook.com/easymagazine →

Jak chuďas k miliardám přišel

Ingvar Kamprad, zakladatel světoznámé firmy IKEA a král světového nábytku, je jedním z těch všemi respektovaných podnikatelů, kterým se povedlo z naprosté nuly vypracovat až na samotný vrchol. A to doslova – ze syna chudých rodičů hospodařících na zapadlé švédské farmě se stal druhým nejbohatším Evropanem.

Narodil se roku 1926 a letos v březnu oslavil své 88. narozeniny. Švédsko v té době bylo zemědělsky orientované, a co je hlavní, chudé. O tři roky později se situace ještě víc zhoršila v důsledku kolapsu na newyorské burze. Kampradova rodina žila v jižní části země a jejím hlavním zdrojem obživy, jako většiny místních obyvatel, bylo farmaření. Aby rodičům malý Ingvar přilepšil, obcházel po škole sousedy a prodával jim otcovy na koleni vyrobené zápalky. Ve svých deseti letech si pořídil kolo a na něm dojížděl do vzdálenějších osad s nabídkou ryb, psacích potřeb a později vánočních ozdob. Už v raném dětství poznal základy fungování obchodu a naučil se rozeznávat, co lidé v jeho okolí potřebují a co mu naopak mohou nabídnout.

Navzdory znevýhodnění

Na první pohled však neměl žádné předpoklady k tomu, aby se stal úspěšným. Odmalička byl dyslektik a trpěl slovní slepotou – neuměl rozeznat písmena a i přesto, že chápal abecedu, nedokázal písmena poskládat do slov. Špatně četl a měl malou slovní zásobu. Nicméně s poruchou bojoval a ve svých sedmnácti letech dostal za dobré vysvědčení od otce malou finanční odměnu. Ingvar neváhal a za peníze si pořídil starý mlékárenský náklaďáček, díky kterému pobral více zboží a dojel dál. Jak už bylo řečeno, Kamprad měl problém s malou slovní zásobou, a tak jednoduše spojil své iniciály se začátečními písmeny svého domova, farmy Elmtaryd ve vesnici Agunnaryd, a tak vznikl název dnes již světoznámé firmy IKEA.

Trvá však několik let, než vznikne IKEA, jakou známe dnes. Díky podomnímu prodeji si Kamprad vytvoří hustou síť známých, kteří mu nabízejí, aby začal prodávat i jejich zboží – jednoduchý nábytek, jehož výrobou si na venkově přivydělávali. Kamprad souhlasí. Začíná od sousedů odkupovat nábytek rovnou při převzetí a následně ho nabízí za vyšší cenu. Při jednání uplatňuje šetrnost a přesnost na korunu a zároveň tlačí nákupní cenu co nejníž.

Na samotě v lese

V roce 1953 otevírá svou první prodejnu v nejbližším městečku Älmhult, které je ovšem hluboko v lesích. Sklízí posměch, že tam nikdo nepřijede, ale Kamprad právě tímto argumentuje při jednání s majitelem o co nejnižším nájemném. K velkému překvapení zákazníci skutečně přicházejí. Kamprad osobně obsluhuje a z reakcí zákazníků si uvědomí svou hlavní konkurenční výhodu – nízkou cenu. Potom, co se informace o otevření prodejny a nízkých cenách rozkřikne, začne obchod praskat ve švech.

Po dvou letech vyhlašují truhláři vzpouru a přestanou dodávat další nábytek. Kampradovi tedy nezbývá nic jiného, než si osobně vyzkoušet práci truhláře a začne vyrábět nábytek svůj vlastní. To ale přináší zásadní problém – nemá prostory, kam by ho mohl skladovat, a proto ho nechává rozložený do poslední chvíle, než se objeví zákazník. Jeden kupující ho šokuje: „Když si to sestavím sám, bude to levnější?“

Celý koncept tohoto nábytkářského gigantu spočívá ve snaze vyrobit stylový nábytek za co nejnižší cenu. Díky tomuto jednoduchému pravidlu má IKEA již více než 200 poboček ve 31 zemích světa. V České republice vznikla první roku 1991.

Stinné stránky úspěchu

Ingvar Kamrad má pověst jednoho z nejspořivějších miliardářů. Ačkoliv je jedním z nejbohatších Evropanů, jezdí v patnáct let starém Volvu, létá v economy class, často se stravuje v levných restauracích vlastního podniku IKEA a nabádá své zaměstnance, aby používali obě strany papíru a tím ušetřili na nákladech. Také často čeká téměř do zavírací doby obchodů, aby mohl koupit levnější zeleninu a ovoce.

Profil úspěšného podnikatele má ale dvě skvrny: fašismus a alkoholismus. Ve čtyřicátých letech propadl Kamprad Mussoliniho ideologii, kterou i sám ve Švédsku propagoval. Tento čin označuje za mladickou chybu a nesčetněkrát se za něj omluvil. Druhým šrámem je alkoholismus, který nadále přetrvává. Kamprad ho však veřejně přiznává a tvrdí, že ho má pod kontrolou.

V roce 2009 ho časopis Forbes označil za pátého nejbohatšího člověka na světě s odhadovaným jměním 22 miliard dolarů. Jeho příběh nám dokazuje, že i ze zdánlivě nepříznivých podmínek se dá dobrým nápadem a vizí vypracovat a splnit si tak životní sen.

Fotogalerie: 

Komentáře

Žijeme (a)sociálně

Spolupracujeme

  • Majáles
  • Scio