Už minulý týden na hranicích se vojáci setkali s velkým ohlasem. V Náchodě se celá silnice zaplnila nedočkavými diváky s americkými vlajkami, kteří čekali, až uvidí první obrněné transportéry a další armádní techniku mířící do Německa.

Plný očekávání se vyrážím přesvěčit, zda konvoj stojí za tu všechnu pozornost! U ruzyňských kasáren se už mačká dychtivý dav, dychtící vidět a fotit vše, co uvidí. O Američany je zájem opravdu obrovský. 

Vcházím do areálu, ale v houfu zvědavců se téměř samotní vojáci i jejich technika ztrácejí.  Jen tu a tam na chvíli vykukuje nějaké Humvee nebo obrněnec Striker.  Konečně se dostávám až úplně do středu dění. Kromě techniky si všímám i ohromného množství plzeňského piva, které jim lidé přinášejí. V centru pozornosti nás civilů je nastartovaný obrněnec Striker, u jehož zadních dveří se tvoří dlouhatánská fronta. Všichni se snaží dostat blíž a sednout si dovnitř, aby mohli udělat aspoň jedno selfíčko a chlubit se jím na Facebooku. Mezi technikou je pomocí pásek vytvořena ulička a návštěvníci pomalu obcházejí celou zaparkovanou kolonu téměř stovky vozidel, snad aby jim nic náhodou neuteklo. Obrněnci Striker, vozidla Humvee, které využívají i naši vojáci v Afghánistánu nebo vojenské náklaďáky Oshkosh s typickým americkým čumákem.

American army? But first, let me take a selfie!

Hned mne napadá, že bych se také mohl vyfotit s některým z amerických vojáků a pochlubit se kamarádům. Není to problém. Usměvaví američtí vojáci jsou všude a evidentně si to užívají. Pijí kolu nebo již zmíněné pivo. Mnoho z nich drží tácek se smaženými křidýlky, no zkrátka se zdá, že se zde cítí jako doma. Jsou spokojení. Takový zájem zřejmě nečekali.

Na nedalekém trávníku, stranou vojenské techniky, mne zaujalo srocení lidí. Když jsem dorazil blíž, zjistil jsem, že zde odpočívá malý světle hnědý mops, oblečen do jakési psí uniformy se znaky U.S. Army. Byl to nepochybně nejvíc obdivovaný voják celého dne. Nedaleko stojí tři američtí důstojníci, každý v ruce jednoho lahváče, a fotí se s hlučným smíchem snad s každým člověkem, který okolo nich prochází. Když procházím celý areál podruhé, odchytávám si jednoho vojáka se slovy: „Can I take a selfie with you?“ Američan se směje a přikyvuje: „Of course!“ Můj Samsung sice na chvilku zazlobí, ale nakonec je fotka na světě, voják se loučí a ukazuje na mne zdvižený palec.

Když už jsem se vojáky dostatečně nasytil, vydávám se k autobusové zastávce směrem domů. Autobus jede až za 20 minut, a tak mizím na závěr mého amerického odpoledne v nedalekém McDonaldu. A tam sedí u stolu čtyři nakrátko ostříhaní chlapíci ládující se hambáči. Asi jim už Amerika chybí, tak si ji připomínají, jak můžou. Anebo jsou omezení a radši se spokojí s ozkoušenou klasikou.

Okupace 2015

Ohledně průjezdu amerických vojsk naším územím vznikla v minulých týdnech velká diskuze. Odpůrci přirovnávali situaci k okupacím v letech 1939 a 1968. Příznivci zase občas až fanaticky mávali americkým vlajkami svým západním vzorům. Všichni zastánci názoru typu „Amerika je imperialistický a kapitalistický výdobytek zlovůle“ by si ale měli uvědomit, že Česká republika je členem NATO a k takovýmto armádním přesunům je vázána smlouvami. Nakonec není moc o čem mluvit – několik stovek americkým vojáků se přesune z bodu A do bodu B; na českém území nezůstávají.

A i kdyby zůstávali, jsou to přeci naši spojenci. Mají za úkol v případě válečné krize chránit nás, stejně jako my jsme zavázáni, že musíme pomoci jim. Celkový zájem o americkou kolonu je důležitý. Hodně lidí, kteří přišli do Ruzyně, nebo sledovali průjezd si zřejmě uvědomují, jak je důležité naše spojenectví se západními státy v čele s USA. Momentální situace, která se blíží situacím z období studené války přeci vyžaduje nějaké reakce. Myslím, že i to, že se vyfotím s Američanem, je známkou podpory a solidarity. Všichni ti odpůrci jsou dle mého názoru jen přežitkem dob komunismu. Celou akci jistě dokreslila poctivá mediální péče a některé výroky politiků. Ale to už je v naší zemi dobrým zvykem.