Asi po deseti minutách jsem si uvědomil, že jsem absolvoval kurz bezpečné jízdy. Díky němu by mi teoreticky mohli 3 body odebrat. První háček však spočíval v tom, že certifikát musí být maximálně měsíc starý. Svůj kurz jsem přitom absolvoval v červnu tohoto roku. Zachránilo by mě, kdyby mi hodný instruktor vytiskl nový certifikát s platným datem. Vydal jsem se tak s prosíkem do střediska kurzů bezpečné jízdy. Tam mi však bylo řečeno, že odečet lze provést, pouze pokud mám bodů 10. Ani to by mi však nebylo nic platné. Podle sekretářky jsem totiž absolvoval pouze základní kurz. Můj stav se v tu chvíli začal rovnat lehké nepříčetnosti.

Čas na přemýšlení se mi rychle krátil. V dopisu stálo, že řidičák musím odevzdat do pěti pracovních dnů od jeho doručení. Nechtěl jsem se ale jen tak vzdát a říci: „Pánové, tady ho máte“. Napadlo mě, že bych řidičák prostě neodevzdal a řídil i nadále. Ponořil jsem se do knih s právními paragrafy, abych zjistil, co by se mi v případě silniční kontroly stalo. Zjistil jsem, že by mi mohli napařit 7 let. Na to s prominutím koule nemám.

Vše jsem proto vložil do rukou právníka. Ten mi však oznámil, že už se s tím nedá nic dělat. Leda, že bych napadnul nějaký z přestupků a napsal námitku s tím, že se při jeho zadávání do registru policisté sekli. I to však bylo marné. Všechno bylo bohužel v pořádku a má deprese se začala projevovat na plno.

Nezbylo mi tak nic jiného, než poprosit kamaráda, aby mě odvezl na úřad, rozloučit se s milovanou kartičkou, na které jsem byl naprosto závislý a se sklopenýma ušima zapůsobit na věčně nepříjemnou úřednici. Můj šarm byl však už v zárodku potlačen. Pojem nepříjemná úřednice totiž dostal zcela nový rozměr. Ta paní se mě absolutně na nic neptala a bez jakéhokoli slova mi s vyčítavým pohledem sebrala svobodný a nezávislý život.

Během chvíle jsem se proto musel proměnit z líného, autobusovou dopravu nenávidějícího člověka, v naprosto jiného, opencard vlastnícího občana. Tímto článkem ještě naposledy prosím… Vraťte mi ho!!!