„Ty animáky s velkýma očima“

Jak vlastně anime definovat? Hned tady začíná problém. Nejčastěji se o anime mluví jako o „animované tvorbě z Japonska“, jenže to není zdaleka dostačující. Nejpřesnější definice nejspíše zazněla v japonské knize Anime Gaku (Studie Anime), ale ta zabírala přes sto stránek a to by se nikomu určitě nechtělo číst. Jednoduše - nejde říci jedna nebo dvě věty, které by celé anime popsaly, tudíž budeme muset zabrousit do historie až za otcem moderní japonské animace – Osamem Tezukou.

O liškách, robotech a včelkách

Osamu Tezuka byl tvůrcem stovek svazků mangy, přičemž jeho nejznámější dílo, Astro Boy, se před několika lety dočkalo i americké adaptace. Tezuka chtěl být japonským Disneyem, na to však neměl dost peněz. Potřeboval investory z ciziny, přesněji USA, ale narazil na závažný problém – Tezuka chtěl tvořit animované seriály pro všechny generace, do toho se Američanům nechtělo. Tyhle diskuze probíhaly pár let po uvedení Flinstounů, Scooby Dooa a dalších, dnes již legendárních, sérií.

V té době se žádná z nich neuchytila mezi dospělými, zato děti je měly rády. A do uvedení Simpsonů, prvního amerického animáku pro dospělé, mělo uplynout téměř třicet let. Nikdo nevěřil v úspěch jeho námětů pro dospělé, takže byl Tezuka nucen tvořit animované série pouze pro děti a ostatní náměty si nechat pro své mangy.

K tomu jsou ze všech titulů z tohoto období z nepochopitelných důvodů odstraněna japonská jména. K nám se Tezukova tvorba nikdy nedostala, ale… Co třeba Willy Fog a cesta kolem světa? Nebo kdo animoval slavné Mumínky? A kde bylo stvořeno nejúspěšnější anime všech dob, Včelka Mája?Určitě si říkáte: „Ale Včelka Mája je přece z Německa, to ví každé malé dítě.“ Máte pravdu jenom zčásti. V Německu vyšla sice původní kniha s názvem Včelka Mája a její příhody, ta má ale se seriálem společnou jen a pouze postavu Máji. Seriál byl stvořen animačním studiem Nippon Animation a postupně se rozšířil do celého světa se slavnou znělkou od Karla Svobody.

V Japonsku samozřejmě v té době vznikalo i pár titulů pro dospělé, ale těch několik výjimek se nikdy nedostalo do ciziny. Manga zato vzkvétala a vytvářela díla, která měl svět objevit až o několik let později. Pak přišla jedna manga dostatečně populární na to, aby se mohla zanimovat, a padla do ruky jednomu perfekcionistickému režisérovi. Díky miliardovému rozpočtu si mohli animátoři vykasat rukávy a stvořit pro celý film přes 160 000 snímků – dnes animované filmy většinou nedosahují ani poloviny. Postavy se hýbaly realisticky, jejich ústa byla synchronizována s replikami a pozadí… to jsou vyloženě obrazy. A toto anime se nazývalo…

„Akira“, zachránce japonské animace

Akira byl průlomem nejen pro japonskou, ale i světovou animaci. V cizině zažil obrovský ohlas a vedl k založení první americké distribuční společnosti čistě pro anime – Manga Entertainment. Díla japonské produkce byla konečně licencována i mimo zemi původu. Pro spoustu kluků se Dragonball stal dětstvím, podobně jako Sailor Moon u dívek. Následovali Pokémoni, Yu-Gi-Oh apod., ale to jsou všechno série mířené na mladší publikum. Velkou změnu ve vnímání anime způsobila Cesta do fantazie.

Tento film Hajaa Mijazakiho získal v roce 2001 Oskara a mezi distributory se strhlo něco na způsob zlaté horečky. Všichni si začali myslet, že anime jsou snímky, které budou vyhrávat ocenění jako Cesta do fantazie a hlavně se stejně dobře prodávat. Začali licencovat jednu sérii za druhou, což ovšem nemohlo skočit jinak než neúspěchem. Prodejnost jen výjimečně přesáhla pár stovek kusů a distributoři tak tím nejdrsnějším způsobem zjistili o anime poměrně zásadní věc – každé je o něčem jiném.

Sto lidí, sto chutí, sto sérií

Už byste mohli tušit, proč odpověď na otázku: „O čem je anime?“ často zní rozpačitě i od nejzanícenějšího fanouška. Zrovna tak byste mu mohli předložit seznam sta náhodných sérií na ČSFD a očekávali, že vám je všechny dohromady popíše několika větami. Rozmanitost žánrů je u anime a mang stejná jako u hraných filmů a seriálů, ne-li větší. Autoři ve svých dílech popouštějí uzdu své fantazii a díky tomu vzniká vše od neskutečných ztřeštěností až po vážné historické příběhy.

Jste fanouškem fantasy? To se vám určitě bude líbit Fullmetal Alchemist. Raději něco na způsob Matrixu? Měli byste sáhnout po Ghost in the Shell. Nebo je libo něco z historie? To si oblíbíte Historii – mangu o životě písaře a rádce Alexandra Velikého. Snad byste si chtěli smažit mozek při řešení zapeklitých případů? Detektiv Conan jich má stovky. Boj na život a na smrt, který se na Hunger Games kouká jako na malé dítě? Fate/Zero. Akce? Trigun. Komedie? Daily Lives of High School Boys. Romantika? Honey and Clover. Nebo poslední dvě dohromady? Clannad. Psychologické? Neon Genesis Evangelion. A takhle bych mohl pokračovat do nekonečna.

Proto je také těžké něco jednoznačně doporučit. Nejlepší volbou pro začátečníky je nejspíše Death Note - Zápisník Smrti. Příběh o geniálním studentovi Lightovi Jagamim, kterému se do rukou dostal zápisník, do něhož stačí napsat číkoli jméno a ten člověk za čtyřicet vteřin zemře. A on se ho rozhodne použít k očištění světa od zločinců. Úžasný příběh, v němž nevíte, jestli fandit vraždícímu Lightovi s jeho „ušlechtilým“ cílem, nebo detektivovi s krycím jménem L, který mu jde po krku.

Svět anime je rozlehlý a proniknout do jeho tajů není snadné. Proto se vám ho pokusím přiblížit v sérii článků, kde se podíváme nejen na kladné, ale i záporné stránky některých děl. Protože stereotypy někdy nebývají zcela neomylné, spíše jen neúplné.