Vaše škola obsadila první příčku v soutěži o nejlepší střední školu roku 2012/2013. Díky čemu jste podle vás toto ocenění získali? Je například něco, co je na vaší škole zcela unikátní?

Tato škola má několik specifik, která studenty baví. Například spolupracujeme s významnými kadeřnickými osobnostmi a významnými kadeřnickými firmami. Chodí k nám školit lidé, kteří jsou v oboru kadeřnictví opravdu uznávaní a mnozí se u nás vyučili. Vrací se k nám připravovat naše žáky na soutěže, připravují pro ně různá školení a semináře. Máme šest provozoven odborného výcviku, kam už chodí zákazníci a naši žáci mají možnost si vyzkoušet, jak vypadá kadeřnictví v praxi. Snažíme se žákům skutečně přinést to, co potřebují – tedy připravit je tak, aby dobře obstáli na trhu práce. Nemá smysl, aby si tři roky říkali, že je to tady hrozná zábava, ale pak nenašli uplatnění v praxi. Snažíme se tu vytvořit takovou atmosféru, která není stresující, ale aby všichni žáci pochopili, že je v jejich zájmu se co nejvíce snažit, pokud chtějí dosáhnout úspěchu a řemeslo se dobře naučit.

Jste úspěšná škola, takže předpokládám, že máte i mnoho úspěšných studentů. Mohl byste nám představit některá známá jména?

Vyučilo se u nás mnoho slavných osobností kadeřnického světa. Například Petra Měchurová. To je vlastně celosvětový pojem, protože ona tvoří kolekce pro vývojáře kadeřnického řemesla v Paříži, Miláně, Londýně, zkrátka v těch největších městech, kde móda vzniká. Dále jsou to známá jména – Honza Hlaváček, Martin Loužecký, Blanka Hašková, Tomáš Kotlár nebo Irena Vavrušková. Úzce spolupracujeme také s Dádou Kusou a Blankou Haškovou, které mají za sebou spoustu kadeřnických úspěchů, vydaly i několik knižních publikací a mají i své pořady v televizi. Spolupracujeme i s kadeřníky, kteří nejsou tak mediálně známí, ale vedou různá školicí centra a prestižní kadeřnické salóny.

Když se řekne kadeřník, lidé si většinou vybaví ty, kterým se na základní škole moc nedařilo a měli spíš horší známky, a proto volili právě učiliště. Ti „chytřejší“ odcházejí na gymnázia a jiné střední školy. Jak se k takovému tvrzení stavíte vy jako ředitel středního odborného učiliště?

Máte naprostou pravdu, takhle to lidé opravdu vnímají. Ale myslím si, že to vnímají dost nespravedlivě. Podle mě jsem i já sám toho důkazem. Na této škole jsem se vyučil, pracoval jako mistr, spoustu let jsem pracoval ve funkci zástupce ředitele a teď jsem pověřen tuto školu vést. Mohl jsem jít studovat třeba na gymnázium, ale kadeřnictví byl můj zájem, bavilo mě to a věděl jsem, že chci jít touto cestou. Takže si nemyslím, že by šlo o lidi, kteří jsou hloupí nebo kterým nic jiného nezbylo, a tak prostě jdou na učební obor. Tak to opravdu není, protože kromě toho, že musí mít středoškolské znalosti, znát i odborné předměty, jako je materiál, technologie, kreslení, musí navíc zvládnout praktickou přípravu, která je docela náročná. A to všechno vyžaduje určitou inteligenci. Takže říkat „Nic jiného ti nezbylo“ nebo „Jsi prostě hloupý, tak půjdeš na učňák“ je nesmysl, protože i na učňovských oborech jsou veliké nároky. A samozřejmě ti nejlepší mají možnost dál pokračovat. Mohou na naší škole studovat v maturitním studiu obor vlasová kosmetika a případně se i dále vzdělávat na vysoké škole, což není výjimkou.

Na vašem učilišti se žáci jeden týden učí teorii, kdežto další týden jsou na praxi. Jaký je rozdíl mezi teoretickou výukou u vás a na gymnáziích?

Vyučujeme všeobecné předměty jako matematiku, češtinu, angličtinu a pak třeba chemii, která už je ale zaměřená hodně k oboru. Mezipředmětové vztahy jsou mezi sebou velice úzké, takže i třeba v angličtině se učí především tak, aby žáci uměli komunikovat se zákazníkem a aby znali odbornou terminologii. V chemii se pak učí složení chemických přípravků, které budou používat, aby věděli, jak přípravky na vlasech reagují. To je výhoda této školy – máme svůj vlastní vzdělávací program, který je právě takto vypracován. Je důležité, aby naši žáci věděli, že teoretická příprava je to, co budou v profesním životě potřebovat. Domnívám se, že to je motivační výhoda oproti gymnáziu, kde si člověk často říká „Proč se to proboha učím? K čemu mi tohle bude?“.

Někteří rodiče posílají své děti automaticky na střední školy i přesto, že jejich potomek by se raději v životě věnoval třeba právě kadeřnictví. Bojí se, že by se jejich dítě neuplatnilo a dostávalo příliš nízký plat. Co byste těmto rodičům vzkázal?

Tento mýtus už je dávno pryč. Ať se podívají na statistiky, jaké uplatnění mají děti, které se naučily nějaké řemeslo, a ti, kteří dokončili gymnázium nebo střední školu s maturitou a už nemají předpoklady k dalšímu studiu na vysoké škole. Mohu argumentovat i tím, že žáci, kteří mají dobrý prospěch a přejí si další vzdělání, tuto možnost mají, a navíc získají vyučení v oboru, který je může dobře živit. Takto úspěšní absolventi mohou najít uplatnění i jako technologové kadeřnických firem, pracovat ve vedení kadeřnických salonů, učit mladou generaci, prostě mají těch možností mnohem více. Při rozhodování by měli rodiče vzít tyto argumenty v úvahu a své děti v rozhodnutí vyučit se učebnímu oboru podpořit. Rozhodně by to nemělo dopadnout tak, aby si rodiče řekli: „Proboha, to jsme dopadli, on jde jenom na učňák.“

Jak je to tedy s uplatněním absolventů odborných učilišť?

Určitě všichni se na trhu práce neuplatní. Ale rozhodně ne z toho důvodu, že by pro ně nebyl pracovní prostor. Spíš je to přestane bavit. Když se člověk vyučí, není to tak, že by měl hned klientelu a že by vydělával obrovské peníze. Jsou kadeřníci, kteří jsou honorováni velmi vysoce, což jsou ale lidé, kteří opravdu dobře pracují. Jestliže se člověk obor dobře naučí, má o něj opravdu zájem a chce se dál vzdělávat, tak si myslím, že se jím dá uživit velice dobře. Ale jestliže někdo má pocit, že nebude nic dělat, že prostě bude zákazníky odbývat a šidit, tak oni se k němu samozřejmě nebudou vracet a zaměstnavatel pak nebude kadeřníka nijak vysoce ohodnocovat.

Jaký je váš názor na víceletá gymnázia? Nepřipadá vám zbytečné, že rodiče posílají na gymnázia děti tak brzy a mnohdy je nenechají ani rozhodnout?

Osobně si myslím, že to je opravdu docela brzy. Základní škola by měla žáky za dobu povinné školní docházky dostatečně připravit, aby byli schopni se rozhodnout, zda jsou studijní typy a půjdou na střední a pak eventuálně na vysokou školu. Je možné, že u někoho se objeví velký studijní talent nebo zájem o rozšířenější vzdělávání už třeba mnohem dříve. Osobně si ale myslím, že víceletých gymnázií je až příliš moc. Měl by to být podle mě opravdu výběr velice talentovaných žáků, kteří vyloženě směřují k tomu, že by se chtěli uplatnit v některých specializovaných oblastech např. v ekonomii, výzkumu, lékařských oborech. Domnívám se, že často nejde ani tak o zájem a předpoklady dětí, ale o přání jejich rodičů. Často mají pocit, že když se jejich dítě dostane na víceleté gymnázium, má otevřenou cestu k úspěchu. Některým dětem to spíš ale ublíží v tom, že jsou přetěžované, volný čas tráví učením, na které nestačí, a často ani v budoucnu nenajdou odpovídající pracovní uplatnění a práci, kterou by dělaly rády.

Vzpomínám si, že u nás na základní škole na učiliště odcházeli převážně kluci. Na kadeřnických učilištích tomu bývá ale naopak. Jak to vypadá s počtem chlapců na vaší škole? Myslíte, že se zvyšuje jejich zájem o obor kadeřnictví?

Určitě se zvyšuje, máme stále více studentů z řad chlapců. V současné době se na naší škole učí přibližně kolem čtyřiceti kluků. Dříve býval holič a kadeřník mužskou profesí, za doby totality se ale kadeřnictví stalo absolutně ženským oborem. Když jsem se učil kadeřníkem já, tak jsem byl docela takovým „exotem“. Byli jsme na celé škole tři kluci a dostat se na tuto školu bylo poměrně těžké, protože o kluky zrovna moc zájem nebyl. Ti se museli jít učit automechanikem a jiným typicky klučičím oborům, zatímco děvčata chodila na kuchařky, kadeřnice, prodavačky…V tomto oboru jsou chlapci stále v menšině, ale ti, kteří se rozhodnou mu věnovat, pracují s velkým zájmem a často chtějí v oboru vyniknout. V současné době jsou kadeřnickými osobnostmi, které se oboru věnují na nejprofesionálnější úrovni často právě muži.

A na závěr jedna malá zvídavá otázka. Proč jste se vy sám rozhodl pro učiliště?

Chtěl jsem se vyučit řemeslu. Měl jsem výtvarné ambice, tak mě napadlo, že by kadeřnictví mohla být docela dobrá volba. V oboru jsem se vyučil a velice dobře se tímto povoláním živil. Při práci jsem dál studoval, nejprve na střední a později na vysoké škole, abych využil všechno, co ve mně bylo. Jsem rád, že jsem se kadeřnické řemeslo naučil, že jsem se vydal touto cestou a že jsem dokázal sobě i okolí, že jít na učňák neznamená nemít možnost profesního úspěchu. Mám to štěstí, že jsem dělal a dělám práci, která mě bavila a baví, ať už jsem pracoval jako kadeřník, učitel, nebo teď, když vedu kadeřnickou školu. Vždycky jsem do práce chodil rád a to bych přál každému.