Jste nadšený sportovec a hudebník. Čemu všemu se věnujete?

Stal jsem se sportovcem a muzikantem tělem i duší, obojí mě provází celým životem. Závodně jsem lyžoval a hrával basketbal a volejbal. Rekreačně jsem provozoval ještě řadu dalších sportů. Basket jsem ještě v juniorech hrál ve Slavii VŠ spolu s Jirkou Zedníčkem, který se později stal nejlepším baskeťákem Evropy. Stále aktivně lyžařím, jezdím na divoké vodě, windsurfingovém prkně a snowboardu. Rád si vyjedu na horském kole, vyrazím pěšky do hor a zahraji si tenis.

Jak je to s vámi a lyžováním?

Lyžování si zamilujete, je to životní posedlost. Mé začátky byly zajímavé, protože ještě neexistovaly rolby ani vleky, v takových podmínkách by dnes asi moc lidí nelyžovalo. Dlouhou dobu jsem byl cvičitelem lyžařské školy a řady kurzů pro mládež. Třicet let jsem trénoval mladé lyžaře sjezdaře a stále ještě trénuji juniorské sjezdaře SA Špičák. Každoročně lektoruji kurzy lyžařských a vodáckých instruktorů. Už jsem jich vyškolil tak 5 stovek.

Jak se změnila práce instruktora za tu dobu, co učíte?

Dříve bylo kolem výuky lyžování více profesionality a dobré organizovanosti. Nyní poklesla úroveň lyžařských instruktorů z toho důvodu, že školí i nekompetentní školitelé a některé lyžařské školy a školní zájezdy berou za instruktory kdekoho. Obecně bylo dřív kolem lyžování více kamarádství, teď je více snobárny, módy a byznysu. Ale zase jsou mnohem lepší podmínky – kvalitní a celkem levné lyže, úpravy sjezdovek, spousta lanovek a vleků, zasněžování, služby apod.

Důvěřujete našemu olympijskému týmu?

Samozřejmě moc fandím našim sjezdařům. Přestože se trochu zlepšily podmínky pro jejich přípravu a závodění, nedají se jejich podmínky vůbec srovnat s podmínkami alpských a skandinávských zemí, USA a Kanady. Tudíž je obrovským úspěchem každé umístění do 20 místa a do 10 místa to už je zázrak. Věřím, že se alespoň jednoho zázraku dočkáme.

A co úspěchy Vašich svěřenců?

Vedl jsem úspěšně krajské družstvo snowboardistů na pěti Celostátních zimních olympiádách dětí a mládeže a dovezl z nich 6 medailí. Spoluorganizoval jsem 20 ročníků Zimních olympiád mládeže klatovského okresu, kde startovalo vždy na 300 dětí.

Jste na někoho konkrétně hrdý?

Jsem šťastný, že se mi podařilo lásku ke sportu a trvalý zájem o něj vypěstovat u mnoha mladých lidí. Jedním z nich je např. český reprezentant ve snowboardingu Petr Bohůnek, mistryně republiky v šachu Petra Flaisigová, ligový hráči volejbalu Petr Hodan a Ondra Jelínek a další.

Jaké byly nebo jsou Vaše další životní profese?

Pracoval jsem jako vedoucí výstavby Západočeských mlékáren a měl na starost výstavbu za přibližně deset milionů ročně. Později deset let učení na Gymnáziu Klatovy, což byla nejhezčí práce v mém životě. Devatenáct let ředitelování v Domově dětí a mládeže Klatovy, kde jsem krom spousty nesmyslného papírování vedl ještě 30 pracovníků, malé vodáky, lyžaře, cyklisty a kytaristy. Deset let jsem byl předsedou Okresního volejbalového svazu Klatovy. A jsem také velmi rád, že jsem v začátcích přispěl i k prudkému rozvoji florbalového hnutí na Klatovsku. Příležitostně čas od času napíšu nějaký sportovní článek do místního plátku.

Když přejdeme k hudbě…

Dalším mým celoživotním koníčkem bylo dělat radost lidem hudbou, zpěvem a mými bavičskými schopnostmi. První kapelu jsem založil už na gymplu, byl to swing, což je nejhezčí hudba, jen dnes trochu opomíjená. Když jsme se vrátili z „vejšek“, pokračovali jsme ve swingování ještě deset let. Pak jsem se začlenil do zajeté country kapely a s ní strávil dalších deset let.

A co Vaše rodina? Postavil jste ji celou také na lyže?

Mám devět vnoučat vlastních a jedno úžasné nevlastní. Všechny jsem postupně naučil dobře lyžovat, některé dobře závodí. Největší naděje vkládám do dvou kluků, kde už jen pomáhám v trénování jejich tatínkovi, kterým je bývalý reprezentant a olympionik z Nagana, Marcel Maxa.

Jak jste sám řekl, už jste pár let v důchodu. Mohl byste nám nakonec prozradit, jak odpočíváte, jestli vůbec?

Krásné vzpomínky mám na trempování u řek i v horách. Teď jezdím na vodu, divokou horní Otavu a rakouskou Salzu, několikrát ročně. A nejraději se vypravuji s jednou ze svých vnuček a jejím strýčkem lyžovat na italské Tonale, nebo s partou na rakouský ledovec Stubai.