Není příliš mnoho míst, kam by se člověk mohl po škole chodit učit. Zvlášť když potřebujete rychle najít nějaké místo a tam se na hodinku zašít, aniž by vás někdo neustále vyrušoval. Ke studiu můžete využít knihovny nebo kavárny. Já chodím občas do fastfoodu. Tedy ne přímo na fast food, volím totiž zdravější metodu zvanou fast studying, abych byla přesná. Snadno se ztratíte mezi návštěvníky, a i když si nic neobjednáte, nikdo vás většinou od stolu neodhání.

Pokaždé, když čekám na kurzy španělštiny na Národní třídě, chodím se učit do KFC. Není příliš mnoho možností, kam se ukrýt před rušnou Prahou, tak volím tuto. Říká se mu také ráj kuřat, kde život chutná skvěle – tedy jak ho nazvali jeho stvořitelé, Američané. Nenápadně se vyhnu obsluze u vchodu a schovám se u jednoho z prázdných stolů. Je to taková průměrná studovna a lidem, kterým nevadí hluk při studiu, by mohla dobře posloužit.

 Uvnitř to vypadá pokaždé na chlup stejně. Spousta brigádníků v červených pracovních oblečcích odnáší zákazníkům tácy a zametají ze země obaly a drobky, až se z nich kouří. Jakmile otevřete dveře, ovane vás silná směsice vůní křupavých mastných kuřat a přesolených hranolků. Ale dá se to vydržet, já to řeším například tak, že se chodím čas od času pořádně nadechnout na toalety.

Učím se vždycky někde v koutku, kde mě nikdo většinou neruší. Nejsrdečněji vítám důchodce – ti jsou většinou klidní a svá kuřata pojídají v tichosti. Naopak nejhoršími společníky jsou právě moji vrstevníci a dospívající. Minulý týden se vedle mého stolu posadil mladý pár. Asi patnáctileté děvče začalo svému příteli vyprávět o své obezitě. Nějak mě to zaujalo a místo sešitu z chemie jsem začala věnovat pozornost jí. Prý ji její nadváha hrozně trápí, ale rodiče jí k Vánocům naštěstí plánují zaplatit liposukci. Svět je podle ní nespravedlivý. Vždyť copak ona může za to, že je trochu při těle? Do doby, než si nacpala do pusy polovinu hamburgeru, mi jí bylo docela líto.

Ještě horší jsou malí kluci. Jednou mě obklopila banda kloučků ze základní školy. „My jsme jednou takhle s tátou byli v Mekáči a oba jsme snědli dohromady snad třicet cheeseburgerů,“ chlubil se jeden z nich. Jeho kamarádi jen nevěřícně vydechli a v jejich tvářích se okamžitě objevil znatelný respekt. Sice neznám měřítka hodnot dnešních žáků základních škol, ale troufnu si říct, že sníst třicet cheeseburgerů pro ně znamená možná víc než vlastnit iPhone 5.

Jedna paní zas kdysi požila jakési „ďábelské kuře“ – jak ho sama nazvala. Nejspíš šlo o kuřecí maso obalené v nějaké pikantní strouhance. Prý pak celou noc strávila nad záchodovou mísou a bylo jí tak zle, že už se chystala volat sanitku. „Sama ve fastfoodech už moc nejím. A dětem teď radši kupuju jen hranolky a hamburgery,“ dodala hned potom poučená svým otřesným zážitkem. Mám pocit, že čím dál tím víc přibývá těch, kteří si se zdravou a vyváženou stravou vůbec nelámou hlavu a fastfoody se stávají jejich druhým domovem. V případě nouze všechno přece vyřeší liposukce. Důležité je, že teď mají Mini Twistera v KFC za dvacet korun…