Nechci být za ignoranta, ale je mi to jedno. Prostě je.

Neberte mě špatně, správa země je důležitá věc a ovlivňuje nás všechny, včetně toho, jestli budeme nebo nebudeme studovat a pracovat, jestli pojede MHD nebo jestli budu jezdit na kole (movitější můžou samozřejmě cestovat vrtulníkem, aby se vyhnuli automobilům a nemuseli dýchat ten sajrajt). Je to důležitá věc, ale na zadek si kvůli tomu nesednu. Konec konců, jsou země v západním světě, které byly bez vlády dost dlouho a svět se pořád točí jako palice po desátém drinku.

Buďme ale chvíli vážní. Jistě, jsem člověk v tomhle ohledu zodpovědný a chodím volit. Volil jsem stranu, s jejíž programem jsem se dokázal dostatečně ztotožnit a u které mi nevadí její čelní představitelé. A vidím to stejně jako student po velké párty: Udělal bych to znovu. Udělal bych to znovu, protože věřím, že člověk má volit dle svého nejlepšího vědomí a svědomí a nesnažit se moc kalkulovat. Jsou to složité počty.

Navíc, ruku na srdce, kdy přijde nejbližší okamžik, kdy to můžete politikům spočítat? Kdy vám dají možnost ukázat, že jste změnili názor?

Stačí dotaz na wiki a víme, že příští rok jsou naplánované dvoje volby. Spekuluje se i o parlamentních, ale na ty bych nesázel... nefandím hazardu. Kdyby ovšem někdo vypsal dobrý kurz, ozvěte se.

Řekl jsem, že je mi jedno, jak to tam „nahoře“ dopadne. A je. Před nedávnem v USA zjistili, že ne vždycky potřebují vládu, že leckdy si poradí sami. Příběhy o udržování památek a národních parků kolují na netu dodnes. Jestli nikdo nesestaví vládu, bude pořád fungovat parlament a přijímat zákony. Jestli sestaví, pořád se není čeho bát.

Průměrná doba trvání vlády je jeden rok a dejme tomu deset měsíců. Slovy klasika: Dávám bolševikovi rok, maximálně dva.