„Kabelku byste neukradli, mobil byste neukradli, dítě byste neukradli…“ Ale co texty, které jsou volně přístupné na internetu? Kdy se jedná o krádež a kdy o schopnost nalézt si potřebné informace? Vymezení pojmů je jasné: Můžu použít cizí text, pokud ho cituji a uvedu pramen. Mnoho žáků si však neuvědomuje, že když doslova opíší cizí práci, je to již krádež. Někteří jsou natolik „odvážní“, že opíší v hodině komplet celou slohovou práci, aniž by jim došlo, že ani učitelé nejsou pozadu a dokážou si leccos „vygůglit“. Učitel bezpečně pozná, na co žák má a co příliš zavání profesionalitou, ačkoliv se dotyčný běžně nedokáže vyjádřit.

Někteří se dokonce cítí ukřivděni, že dostali stejnou pětku jako ti, co se ani nenamáhali domácí písemnou práci přinést. Mají být oceněni za aktivitu? Jistěže ne! Kasař taky není pochválen za to, že je schopen zabezpečit rodinu. Morálně řečeno, přeci nemůžu profitovat z cizího majetku a úsilí!

Jenomže jak chtít po žácích základních a středních škol poctivost v uvádění zdrojů či jejich osobní práci, když i vrcholní představitelé naší politiky vystudovali na vysoké škole s podvodem?! Ano, došlo sice k odhalení, k celostátní ostudě, zmínila se o tom i zahraniční média. A výsledek? Tituly jim zůstaly. Vrcholem drzosti je, že se tohoto přečinu dopustili i členové katedry. Možná si v duchu říkáte, že na základní a střední škole by se to mohlo promíjet, ale kde jinde má docházet k prevenci než právě tam?

Stručně řečeno: S vývojem techniky musí přijít i revoluce ve výchově: „Venoušku, lízátka ani texty nemůžeš krást!“

Autor: Veronika Kůtková