Jaký je váš postoj k rušení přijímacích zkoušek na gymnázia?

Měli jsme výměnu s jedním gymnáziem v Porýní a já jsem tady měl pana ředitele a ten se úplně děsil toho, že některé spolkové země ruší přijímací zkoušky na střední školy. Říkal, že si s tím neví rady a že se spolková země zase bude přiklánět k tomu, aby byly přijímací zkoušky znovu zavedeny. Já jsem se ho ptal, jak se někdo, kdo nemá odpovídající známky, může dostat na gymnázium? Je to tak, že tam si může podat přihlášku kdokoliv, já řeknu, že v žádném případě, protože průměr neodpovídá, ale on se odvolá na školskou komisi, která si zavolá studenta a zeptá se ho, ty si myslíš, že máš na tuhle školu i se známkami, které máš? On řekne, že ano, odůvodní to motivací a dalšími věcmi a na školu se dostane. Jsem tedy zastáncem přijímacího řízení za každou cenu.

Z vašeho pohledu vidíte nějaké rezervy u studentů gymnázií?

Třeba v nedostatečné motivaci ke studiu, v neoblíbenosti metody „problémového vyučování“. Rezervu také cítím v tzv. soft skills, tedy v týmové spolupráci a používání kritického a kreativního myšlení.

Proto se snažíme využívat nové formy a metody výuky zejména v seminářích a nepovinných volitelných předmětech. Uvedu konkrétní příklad. V loňském školním roce proběhl projekt s názvem „DEN D – pocta českému disentu“, na jehož přípravě a konečné realizaci se podíleli studenti různých ročníků za podpory a pomoci některých učitelů. Bylo zapotřebí nastudovat různé dobové dokumenty, vypracovat písemné i obrazové  materiály, připravit výzdobu školy, pozvat hosty, připravit jednotlivá vystoupení a divadelní představení. Příprava i realizace si vyžádala velmi dobrou koordinaci práce a vzájemnou komunikaci celého týmu. Výsledkem této velké a dlouhodobé práce byl velmi úspěšný program, který dal organizátorům i divákům více než běžná (byť dobrá) výuková hodina.

Pokud mohu hodnotit za sebe, měl jsem možnost studovat doktorát v Jižní Americe, v Kolumbii. Co se týkalo faktů, vyčníval jsem, ale co se týkalo verbálního projevu (prosadit svůj názor atd.), v tom excelovali pro změnu Jihoameričani. Někdy to bylo ovšem plytké. Proto říkám studentům, když si stěžují, že v nižším stupni gymnázia do sebe musejí vstřebat co největší množství informací a ve vyšším se můžou učit diskutovat, argumentovat... Také jsem měl možnost krátkou dobu pobýt na Universidad de La Habana, která má v Latinské Americe velkou prestiž. Na semináře chodilo i přes 100 studentů. Když se diskutoval nějaký problém, chtělo mluvit hodně studentů, ale jen malá hrstka mluvila k věci! Proto říkám: Budeme zavádět nové přístupy a nové metody, ale nesmí to být na úkor elementárních vědomostí.

Jaký máte názor na klasické biflování?

Mám kamarádku z Japonska, která tam vystudovala prestižní univerzitu. Než jde spát, naučí se jednu stránku z encyklopedie jenom tak, aby si posílila mozek. Biflování mělo a má ve školství své místo, protože určité věci se jinak naučit nedají. Ale i biflování musí být účelné a musí mít smysl. Znovu připomínám, že nelze diskutovat a správně argumentovat bez potřebných vědomostí!

Jaké problémy vidíte ve financování škol?

Dlouhou dobu se ví, že síť našich středních a základních škol je v některých regionech hustší, než je běžné v EU.

Já mám přeplněné gymnázium, v některých třídách máme přes 30 studentů a máme třeba stejnou dotaci jako školy, které jsou poloprázdné. Jedná se o dlouhodobý problém, se kterým nikdo nic nedělá.