Jestli si při slově KABARET vybavíte pouze známou bílou limuzínu nejmenovaného pražského podniku, jste na špatné cestě. Ano, to je sice taky kabaret, ale ne v tom pravém slova smyslu a už vůbec ne v původním slova smyslu. Je to jen přenesený název na základě těch nejhorších možných podobností – právě polonahých žen a zábavy. Tuto podobu však kabaret vlastně nikdy neměl.

A jak tedy toto netradiční představení probíhá? Na co se připravit? Pokud jste nikdy nenavštívili kabaret, či něco jemu podobného, měli byste se připravit především na neformálnost a nekonvenčnost kabaretů v Dlouhé. Představení se neodehrává v sále, ale v předsálí, ve foyer, hned vedle divadelního baru. A tušíte správně, že i ten bude představovat důležitou součást vašeho zážitku. Sedíte totiž u stolečků, takže si můžete vzít pití (i jídlo) s sebou a konzumovat ho během vystoupení, navíc si budete moci objednat i v rámci představení. Ale to bych předbíhala.

Tři hodiny během pěti minut

Dalším velmi netradičním a důležitým rysem je blízkost "pódia". Herci jsou vzdáleni pouze několik desítek centimetrů od prvních stolečků a tedy i od diváků samotných, a proto již od začátku panuje naprosto uvolněná a příjemná atmosféra. Navíc herci chodí i do prostoru mezi diváky a dále, což boří bariéry a hranice a způsobuje to ještě intenzivnější zážitek z celého představení, které trvá téměř tři hodiny.

Tři hodiny plné písní, básní i scének z pera Josefa Kainara, českého básníka, dramatika, prozaika, jehož tvorbu můžete znát především z písní Vladimíra Mišíka, který zhudebnil jednu jeho básnickou sbírku. Třeba Stříhali dohola malého chlapečka. Zde se však o něm dozvíte mnohem více. Všechno, co během tohoto představení uslyšíte, napsal Josef Kainar, geniální umělec na kterého bychom měli být hrdí.

Než se člověk vzpamatuje, je přestávka a než si znovu stačí uvědomit, že už začala druhá půlka, probíhá spontánní děkovačka, nejdelší, jakou jsem v životě zažila. Herci se vraceli snad desetkrát.

UBU SE VRACÍ

Představení je napěchované mnoha různými typy scének. A to je další důležitý rys těchto představení, kombinování smíchu a pláče a hra s emocemi. Nejdříve se nemůžete nadechnout smíchem, který prostě nezadržitelně plyne z vašeho nitra, ale vzápětí přijde báseň k zamyšlení, smutná, při které vám z očí vytrysknou slzy. A to je na tomto představení tak nádherné. Má všechno. A navíc je napěchováno scénkami z absurdního dramatu Ubu se vrací, při kterém si budete připadat jako z jiné planety.

Z Paříže do Prahy

Soubor Divadla v Dlouhé před více než deseti lety navázal na tradici pravých francouzských kabaretů. A jak byla tato změna v šedých a ponurých vodách české divadelní scény vítána! Tím nejzajímavějším a asi i nejlepším se stal populární Kabaret Vian-Cami, který se hrál více než deset let a pokaždé byl okamžitě a naprosto vyprodán. I po deseti letech. Hlavní role se ujal Jan Vondráček, kterého v Dlouhé můžete vidět například i v představení Lhář, a ztvárnil ji nezapomenutelně. Mezi dalšími účinkujícími se objevil další stálý člen souboru Divadla v Dlouhé Martin Matějka či Martin Tesař. Představení, které mělo úplně všechno a ještě víc. Naprosto nezapomenutelné.

Jako další z této kabaretní série uveďme Kabaret Prevért-Bulis. Od prvního zmíněného se liší větší melancholičností, ale i hloubkou, i kvůli čemuž se zřejmě nestal nikdy tak úspěšným jako jeho "starší brácha" Vian-Cami. Posledním, nejnovějším kabaretem z Dlouhé právě Kabaret Kainar-Kainar.

Jak už bylo napsáno, Divadlo v Dlouhé navazuje na tradici pravých kabaretů, což je divadelní představení, které se však od klasické činohry diametrálně odlišuje. Historie tohoto typu divadelního představení, které se od klasické činohry odlišuje právě důrazem na muzikálnost, vtip a kreativitu, sahá až do 1. poloviny 19. století. Není náhodou, že první známé kabaretní představení vzniklo v Paříži, na Monmarteru. Jmenovalo se Chat Noir a odlišovalo se od všeho, co bylo do té doby performálně představeno.

Ženy, jídlo zpěv

Charakteristickým rysem se pak stala právě již zmíněná kreativita. Jen ta umožňovala skloubení několika v podstatě odlišných druhů umění. Zpěv, tanec, divadlo, recitace a mohla bych jmenovat mnoho dalších. K tomu patřilo také dobré jídlo a pití, příjemná společnost a smích. Na sebe navazující scénky a střípky složené z písní, básní a divadelních útržků umožňovaly vícerozměrný a nevšední zážitek, spojený právě s vyšší společností a tím pádem i s jakousi společenskou situací, která měla tehdy velmi vysokou hodnotou. Ta jim překvapivě zůstala téměř až do dnes, kabaret je v celé Francii považován za speciální zážitek, avšak mnoho z nich je dnes již vytvářená především pro turisty a ty samozřejmě kvalitativně nelze srovnávat.

Barevná Červená sedma

Naše historii kabaretů začala o pár desítek let později a je spojována především se jménem Červená sedma. To byla skupina nadšenců, především herců a muzikantů, které už nebavila konzervativní divadelní tvorba a rozhodli se tvořit něco jiného, alternativního. Mimo jiné mezi ně patřil Vlasta Burian či Eduard Bass. Na základě toho známého francouzského vzoru vytvářeli zajímavě pojatá představení, obsahující všechny ty již zmíněné atributy, které by správný kabaret měl mít, a setkávali se s výjimečným úspěchem. Nějak elegantně to zakončit. Něco jako „dost o kabaretech, protože bych vás ochudila o spoustu překvapujících momentů…“

Víc vám neřeknu, ochudila bych vás o spoustu překvapujících momentů, na kterých mimo jiné představení stojí. Snad jen už posledních pár slov: Pokud chcete zažít něco opravdu nevšedního, na co budete celý život vzpomínat, neváhejte a kupte si lístky na Kabaret Kainar-Kainar. Nejen že je budete mít jako studenti za poloviční cenu, ale ještě si rozšíříte obzory a strávíte jeden večer v jiném světě. Ve světě kabaretů, který když vás jednou vtáhne do sebe, už vás nikdy ne(o)pustí.

/Zdroj obrázku: http://aranel61.blogspot.cz/2013/01/kabaret-kainar-kainar.html /