„Když tvořím v Británii, spolupráce bývá rovnou na profesionání úrovni," tvrdí česká studující zpěvačka

IYES je britská synthpopová kapela o dvou lidech, podle mě naprosto skvělá, která funguje zatím docela krátce. Jejími členy jsou Josh a Melis. Melis znám od školy a vždy se zabývala hudbou, nikdy to však nevyšplhalo na takhle profesionální úroveň. Od doby, co se odstěhovala studovat do Brightnu, to s realizací jejích plánů šlo rychle nahoru. Aniž by vydali jakoukoliv desku,už mají sedmnáct set followerů na Soundcloudu a na Youtube se jejich hit Glow blíží dvěma stům tisícům zhlédnutí. Proto si kladu otázku, jestli je to náhoda, nebo je Británie vážně takový umělecký ráj? Sama jsem toho moc nevykoumala, takže jsem se zeptala rovnou Melis.

Autor: BarboraDenigerova (30. 8. 2014)

Proč sis vybrala ke studiu právě Brighton? Souviselo to nějak s tvými plány založit kapelu?

Do Anglie jsem se chystala od svých 14ti let, ale rodiče mě pustili až po maturitě. Původně jsem plánovala Londýn, ale Brighton vyhrál, protože je u moře. Určitě to souviselo i s tím, že v Anglii je hudební scéna a vůbec hudební průmysl mnohem rozvinutější a zajímavější než v ČR. Navíc odsud pochází spousta mých hudebních vzorů. Věděla jsem, že mě to v hudbě posune dál.

Měla jsi už v ČR jasno, případně alespoň tušení, s kým a co budeš hrát?

Neměla, vůbec!! Jen jsem doufala, že najdu lidi, co budou na stejné vlně jako já.

To se podařilo. Jak jsi narazila na Joshe?

Potkali jsme se na podzim 2012. Asi dva měsíce poté, co jsem se do Brightonu přestěhovala. Bylo to díky mojí spolubydlící, což byl tou dobou jediný člověk, kterého jsem tu znala. Pozvala mě na nějakou party, a ta byla právě u Joshe doma. Začali jsme nějak komunikovat a zkusili jsme složit pár písniček. Hudebně i lidsky jsme si sedli, a tak vznikl projekt IYES.

Vnímáš rozdíly mezi tvorbou v zahraničí a doma?

Rozdíly jsou ohromné. Tady když se na něčem pracuje, většinou je to na profesionální úrovni, všichni jsou na příjmu, komunikace je velmi rychlá a efektivní, všichni makají naplno. Lidi tu nejsou zpomalení a nevymlouvají se, jako se to mnohdy děje u nás.

Taky tady mnohem víc jede Twitter, díky tomu máme k fanouškům blíž - píšeme si, oni nadšeně sdílí naše příspěvky a potom už se na koncertech bavíme jako kamarádi. Získáváme tak i fanoušky v zahraničí, hlavně z USA.

Jak jsi vlastně začínala s hudnou?

Ve svých 12ti letech jsem dostala kytaru. Od 14ti jsem vystupovala všude možně, díky mojí škole jsem se dostala do jedné hudební soutěže a jednou ročne jsem měla možnost vystoupit v zahraničí. Potom jsem různě spolupracovala s lidmi, co dělali podobnou hudbu jako já, ale vždy jen tak pro zábavu. Taky jsem chodila na zpěv k jedné operní zpěvačce. Josh je o dost zkušenější, má za sebou spoustu kapel a projektů, navíc vydával hudbu už od svých 17ti let.

Na kolik vyjde taková základní sestava, abyste mohli dělat elektronickou hudbu?

K produkci stačí laptop s nějakým programem, například Logic Pro či ableton. Pár dobrých reproduktorů a zvuková karta. Mikrofon na nahrání hlasu a keyboard, který se propojí s počítačem vystačí na vytvoření celé intrumentace. Tahle výbava vyjde tak na 30 tisíc minimálně.

Jak probíhají dny, během kterých se věnuješ hudbě?

Většinou to přijde, když to vůbec nečekám, nenuceně. Člověk nad tím nesmí moc přemýšlet. Mívám v telefonu napsané slovo nebo frázi, kterou jsem někde četla nebo slyšela a zaujala mě. Napadne mě nějaká melodie, sednu si ke klavíru nebo ke kytaře a vyplodím hlavní část písničky tak do 30ti minut. Jakmile to začnu moc komplikovat, musím přestat. Nahraju si to do mobilu a poslechnu až další den. Pokud se mi to líbí, ukážu to Joshovi a občas z toho i vznikne písnička. To jsme pak jen zavření ve zkušebně a nebo nahráváme, dokud to není hotové. Což někdy trvá i několik měsíců.

Jak zvládáš časově skloubit školu, kapelu, práci a sociální život?

Jde to těžko, vlastně to ani pořádně nezvládám. Věnuji se naplno škole a kapele, na práci nebo jakékoliv jiné aktivity mi moc času nezbývá.