Norma, která tyto částky zaručuje, je nyní ve sněmovně k projednání. Již teď se na ni snesla vlna kritiky z řad ČSSD, která tvrdí, že stát nemá a nebude mít peníze na to, aby do roku 2013 vracel 59 miliard a jejich navýšení o inflaci, které norma slibuje. Jiní zase kritizují rozsah nemovitého majetku, který se má navrátit.

Největší vlna kritiky se na ni snesla z řad občanských aktivistů. Například spisovatelka Lenka Procházková nebo hnutí Holešovská výzva tvrdí, že církve historicky nemají na žádný návrat majetku nárok, jelikož před rokem 1948 žádný nevlastnily. Měly jej pouze ve své správě, do které jim ho vložil již Josef II. po zestátnění původního majetku. Vzhledem k tomu, že restituce kvůli událostem před rokem 1948 neprobíhají a probíhat nejspíš nebudou, požadavek na navrácení majetku církvi nesleduje vývoj našich dějin.

Prezident Václav Klaus při setkání s českou elitou na Žofínském fóru řekl k restitucím následující: „Já si nemyslím, že otázka církevního vyrovnání je, jestli si to teď můžeme dovolit. To mě trápí méně. Já si od nepaměti kladu otázku, nakolik je to koncepčně správně zvolený princip. V tomto smyslu tam řadu otazníků vidím.“ V souvislosti s koncepčností zmínil i rozsah navrácení majetku.

Podle jeho slov odhlasování zákona souvisí se situací ve vládě. Bude jejím jakýmsi zrcadlem – buď vláda vydrží a norma projde, nebo bude vládě vyslovena nedůvěra a zákon pravděpodobně neprojde.

Církevní restituce se tak staly ještě větším tématem, než jakým byly. Na nich závisí mimo jiné to, zda budou schopny církve přežít i bez státních dotací, podpor a zvýhodnění. To je ostatně jedním z cílů celého zákona – rozdělit definitivně duchovní svět od toho světského, a to včetně politiky. Jen jestli vymizení "duchovna" z politiky nevyústí ve zničení posledních zbytků politické kultury v Čechách.