Prezident Václav Klaus do sobotního vydání Mladé fronty DNES přispěl svým komentářem o aktuálním dění v zemi. Posledními dny hýbá především aféra odposlechů bývalého primátora Pavla Béma a lobbisty Romana Janouška, která odhalila šokující provázanost vedení hlavního města s vlivným podnikatelem. Krom toho v týdnu vyšla najevo i další nahrávka, tentokrát z kauzy Věcí veřejných, v níž poslankyně Kristýna Kočí mluví o možném puči ve straně ve prospěch ostatních koaličních stran. Václav Klaus odsuzuje aktéry odposlechů, zároveň ale varuje před používáním této praktiky a jejím údajném zneužívání médii.

Českou republiku se dle jeho názoru snaží ovládnout různé nátlakové skupiny, kam kromě lobbistů zařazuje už tradičně i odbory a protestní skupiny. Tento jev považuje za vážné ohrožení demokracie a ještě hůře se pak vyjadřuje o médiích, které obviňuje z umělého vytváření kauz a tím i živení výše zmíněných uskupení. Prezident často zmiňuje pojem mediokracie, vládu médií, která podle něho svým jednáním demokracii postupně likviduje. „Pitvání v chybách minulosti má význam pouze tehdy, dokážeme-li se z nich poučit pro přítomnost a budoucnost.“ uvedl ve svém komentáři. Vyplouvání odposlechů je prý jen manipulativní technika, kterou média ovlivňují veřejné mínění a zvyšují pnutí ve společnosti. Klaus varuje, že si tím novináři zahrávají s ohněm, protože sociální nepokoje mohou přerůst v chaos a konec demokracie.

Podobně se náš prezident vyjadřoval už od zveřejnění kauzy s Janouškem, za což si vysloužil velmi negativní ohlasy. Internetové ankety různých zpravodajských serverů ovládla teze, že Klaus sám je vinen za míru korupce a klientelismu v ČR. Je pravdou, že když se celá republika a dokonce i zahraniční média zabývala tím, jak je Praha řízena organizovaným zločinem, Václav Klaus místo toho kritizoval způsob, jakým se na to přišlo. Svými kontroverzními názory a interpretacemi demokracie je Klaus již proslulý.

Ačkoliv je způsob, jakým prezident argumentuje proti hojnému využívání odposlechů, nepříliš přesvědčivý, obsahuje jeden zajímavý poznatek – zveřejňování tajných nahrávek může za jistých podmínek znamenat ohrožení pro demokracii. Zavedení odposlechu při důvodném podezření z porušení zákona je beze sporu na místě, ale nebezpečí tkví v možném plošném odposlouchávání. Pokud budeme politiky nebo kohokoliv jiného odposlouchávat častěji a preventivně, mohou se sice chovat příkladně, ale ne z vnitřních pohnutek, nýbrž čistě ze strachu před prozrazením. A pokud budou neustále jednat s obavami, že jsou právě teď posloucháni, jejich rozhodnutím a ani samotné demokracii to rozhodně nepomůže.