Přímou volbu jsem přijal s velkým očekáváním a bral jsem ji jako pozitivní krok směrem k občanům. To jsem však ještě netušil, že budu mít velký problém si ze stávajících kandidátů vybrat. U jednoho mi vadí pozitivní přístup ke KSČM, druhému chybí charisma, další má kontroverzní minulost…

Pojďme se tedy podívat na ty opravdu vážné kandidáty na úřad prezidenta.

Jan Fischer

Upřímně mi pan Fischer nevadí, ale nějak nadšený z něj také nejsem. Jeho názory mi přijdou pokrokové a občané by ho už podle předvolebních průzkumů z velké části respektovali. Jeho předvolební preference rostou i tím, že během své nijak závratně dlouhé politické kariéry nenapáchal prakticky žádné škody. To, co mi u něj chybí, je charisma. Nechci, aby náš prezident působil nevýrazným dojmem. U Jana Fischera bych se toho obával.

Miloš Zeman

Tento pán je pro mě politik s velkým P. To však vůbec neznamená, že ho nějak zbožňuji. Miloš Zeman má za sebou dlouhou a z velké části úspěšnou politickou kariéru, během které se stal možná nejvýraznějším českým předsedou vlády. Jeho schopnosti musí být na velmi vysoké úrovni, protože během pár let se sociální demokraté pod jeho vedením stali vůbec nesilnější českou politickou stranou. Vítězství v prezidentských volbách by také zajisté bylo skvělým završením jeho politické kariéry. Co však překusuji těžko, jsou jeho vulgarity a hulvátství, které dává najevo především směrem k novinářům. Nechci sprostého prezidenta, který se neumí slušně vyjádřit. Vadí mi i prostředky, kterými si v minulosti chtěl udržet svou moc ve vysoké politice. Například kauza „olovo“ a s ní související kompromitující materiály na Petru Buzkovou, která se postavila Zemanovi na odpor.

Karel Schwarzenberg

V této době možná neexistuje politik, který vyvolává tak extrémně rozdílné emoce ze strany občanů. Jedni na něho nedají dopustit a druzí ho nemohou vystát. Před volbami do poslanecké sněmovny si TOP 09 získala voliče především díky němu. Jeho osobitý projev a vzhled pohádkového dědečka perfektně zafungoval především na mladé voliče. Volba Karla Schwarzenberga se stává především věcí vkusu. Někomu nevadí, že spí během schůzí, a bere to jako součást jakéhosi protestu. Druzí toto chování odsuzují. Jiným vadí, že mu není rozumět, což ti další zase vyvrací. Také počínání TOP 09 ve vládě budí mezi občany velké kontroverze. A právě tato názorová rozdílnost může být velkým problémem v případě Schwarzenbergova zvolení.

Vladimír Franz

Jeho vzhled na někoho působí jako magnet a láká ho představa mít prvního „modrého“ prezidenta na světě. Vůbec nepatřím mezi konzervativní část populace a vzhled v tomto případě neberu jako důvod, proč by se neměl stát prezidentem. Jelikož jsem se s panem Franzem teprve seznamoval a jeho postoje jsem příliš neznal, musel jsem si přečíst jeho názory, které mě ani nenadchly, ani neurazily. Poté jsem viděl jeho vystoupení v televizním pořadu, ve kterém diváci volají a prezidentští kandidáti odpovídají na jejich nejrůznější otázky. I tuto úlohu zvládl se ctí, i když to, že řekl, že s ním jeho pes učí na vysoké škole a navíc má vystudovaných několik semestrů, mi přišlo trochu uhozené. Co ale nepřekousnu, je jeho kontroverzní minulost, která se dotýká kapely Orlík.  

Mezi další vážné kandidáty bych zařadil ještě duo Jiří Dienstbier, Přemysl Sobotka. Co mi vadí na nich? U prvně jmenovaného se mi příčí jeho pozitivní vztah ke komunistům a Sobotka je nevýrazný a celkově toho za svou dlouhou politickou kariéru příliš nepředvedl.

A co vy, koho byste rádi viděli jako hlavu státu?